Článek
„Nikdy to neměl být vztah,“ začíná svůj příběh devětadvacetiletá Veronika. S Markem se znali skoro deset let. Byl to člověk, kterému volala ve tři ráno, když se jí rozpadl vztah, i ten, kdo ji dokázal rozesmát ve chvílích, kdy neměla sílu vstát z postele. Jedna noc ale změnila všechno.
„Byli jsme spolu na oslavě, hodně jsme si povídali a najednou to mezi námi přeskočilo. Ráno jsme se oba tvářili, že se vlastně nic nestalo,“ vzpomíná. Jenže pár týdnů nato přišel šok. Dvě čárky na testu a ticho, které je těžší než jakákoli hádka.
Strach, že přijde o všechno
Veronika přiznává, že první myšlenka nebyla radost. „Měla jsem pocit, že se mi hroutí celý svět. Nejen kvůli dítěti, ale hlavně kvůli tomu, co to udělá s naším přátelstvím,“ říká. Marek prý o ničem netuší a ona váhá, jestli má právo rozhodnout o budoucnosti sama.
„Pořád si říkám, že je to moje tělo a můj život. Ale pak přijde chvíle, kdy si uvědomím, že v tom není jen moje rozhodnutí,“ dodává. Nejvíc se bojí, že by o něj mohla přijít úplně. „Je to člověk, který mě zná nejlíp na světě. A já nevím, jestli bych unesla, kdyby odešel.“
Mezi tajemstvím a pravdou
Každý den je pro ni prý jako houpačka emocí. Jednou je přesvědčená, že všechno zvládne sama, jindy má chuť zvednout telefon a říct mu úplně všechno. „Člověk si myslí, že má čas. Ale pak si uvědomí, že některá rozhodnutí nejdou vzít zpět,“ říká tiše.
Její příběh není o správných nebo špatných volbách. Je o chvíli, kdy se přátelství, láska a strach potkají na jednom místě a nikdo neví, jaký krok bude ten správný. Někdy totiž nejde jen o to, co chceme, ale i o to, co dokážeme unést. Kde končí právo ženy na to, aby rozhodovala o svém těle, a kdy už je to zkrátka záležitost dvou?
Zdroj: vyprávění Veroniky S., Olomouc
