Článek
Byl to obyčejný den. Šla jsem vyzvednout poštu a mezi běžnými obálkami jsem našla několik dopisů adresovaných mému manželovi. Na první pohled nic neobvyklého, ale něco mě přimělo je otevřít.
Nezapíral nic
Dopisy byly plné láskyplných slov, vzpomínek a plánů do budoucna. Byly podepsané ženou, jejíž jméno jsem neznala. S každým přečteným řádkem mi bylo jasnější, že můj manžel vede dvojí život.
Když jsem se ho zeptala, nezapíral. Přiznal, že má poměr už několik měsíců. Tvrdil, že mě stále miluje, ale že potřeboval něco nového. Jeho slova mě ranila víc než samotná nevěra. „Ale proč jste si posílali dopisy? Muselo tě napadnout, že na to jednou přijdu,“ ptala jsem se nechápavě.
„Mysleli jsme, že je to romantické. Vždy jsem se je snažil ukrýt a vyndat ze schránky dřív než si přišla domů,“ řekl mi podivné vysvětlení. Prý už dlouho cítil, že není v našem vztahu šťastný. A hledal únik. Únik, který zradil moji důvěru natolik, že už jsem nemohla dál.
Nový začátek
Rozhodla jsem se odejít. Začala jsem nový život, našla si práci a postupně se postavila na vlastní nohy. Nebylo to snadné, ale dnes vím, že to bylo správné rozhodnutí.
A víte co? Dnes píše Milan dopisy mně. Posílá mi je domů a prosí, ať se vrátím. Je bláhové si vůbec myslet, že bych nad tím uvažovala. Nechápu, proč ohrozil náš vztah v době, kdy ještě fungoval. Nejsem taková. Jak jednou odejdu, už se nevracím…
Zdroj: Ivana R., Hradec Králové
