Článek
Pamatuju si, že jsem toužila po prvním dítěti někdy po třicítce. Dostudovala jsem nedávno, chodila jsem na právnickou fakultu. Čekaly mě roky jako koncipient, pak advokátní zkoušky. Jarda pracoval jako vedoucí tady v obchodě. Možná se divíte, že je to velký nepoměr, ale my se známe od nás z vesnice, do Prahy jsme šli spolu. Byl mi při studiích velkou oporou a je to skvělý muž.
Nechala jsem se přemluvit
Jenže na žádnou kariéru on není, a toužil brzy po dětech. Přiznám se, že jsem se trochu bála, že ho ztratím, když na to nekývnu. A tak jsem si jednou, po pár skleničkách vína u milostné chvilky, řekla, že proč ne. Byl nadšený, zkusili jsme to a… Ono to vyšlo.
Pro mě velké překvapení a šok nad těhotenským testem, chodila jsem tam a zpátky. Nechápala, co se to děje. Jarda měl pochopitelně radost, nakonec i rodiny. Začala jsem se těšit. Domluvili jsme se, že pokud zvládnu dodělat koncipientskou praxi a zvládnu advokátní zkoušky, dost pravděpodobně budu vydělávat více než on. Dávalo smysl, aby zůstal doma s čímž nadšeně souhlasil.
Chlapi se mu smáli
Jenže, když se začalo řešit, jak dlouho budu po porodu doma, jestli se vrátím do práce po šestinedělí, a jak si to zařídí on, na jak dlouho bude chtít rodičovský příspěvek a další praktické věci, najednou couvnul. „Hele, chlap má vydělávat, to nejde, tohle,“ řekl mi. „Nebudu doma dělat žádnou hospodyňku, od toho jsou ženský,“ dodal. A já byla v šoku.
Argumenty, že jsme se na něčem domluvili, vůbec nepomohli. Doneslo se ke mně, že si z něj dělali chlapi v práci srandu. Ale co mě je, sakra, do toho? V práci už jsem řekla, že se normálně za pár týdnů vrátím. Když názor změním, budu za lhářku. Do porodu zbývá pár týdnů, nevím, co mám dělat. Jak mě mohl takhle zradit? Přemýšlím, jestli v tom vztahu chci po tomhle vůbec zůstávat…
