Článek
Víte, já jsem ten typ, který si myslí, že tohle se děje jenom ve filmech. Že někdo přijde a navrhne, aby se změnily zaběhnuté poměry v domácnosti. A i my jsme byli vlastně úplně běžní partneři, kteří nijak nevybočovali z obecných norem. Dodnes vlastně nevím, kde na to Jirka přišel.
Kolik nás doma bude?
Myslel to vážně. Na vánočním večírku před pár měsíci se sblížil se svojí kolegyní, ale neumí si vybrat. Jestli být s ní, být se mnou - to už mě samo o sobě dostatečně urazilo, ale to nejlepší mělo teprve přijít.
A tak Dáše, tak se krásná neznámá jmenovala, zkusil navrhnout, ať bydlí s námi. Miluje nás obě, říkal - další rána do mého zlomeného srdce, jak může milovat jinou ženu? No, asi může, protože Dáša nadšeně souhlasila. Měli jsme velký dům, Dáša by se vešla. Ale do mého srdce by se nevešla. K Jirkovi ano, tam bylo evidentně místa dost.
Plánovali jsme děti
Celá ta situace byla jedno velké překvapení. Tím spíš, že jsme už v té době plánovali s Jirkou založení rodiny, doufala jsem si ve svatbu. Koho si teď vezme, obě? Budeme mít na ledničce rozvrh, která na něj má nárok ve všední dny, která o víkendu?
Bylo to vtipné, absurdní. Vlastně nevím. Marně jsem hledala na internetu, jestli je to teď běžné a budeme skutečně mít domácnost o více lidech. Počítám, že za chvíli přestane nějaká Dáša Jirku bavit. Mám mu nechat čas, aby si to rozmyslel? Nebo to mám zatrhnout už od začátku? Jenže, když ona s tím souhlasí, tak já budu za tu nudnou konzervu. Přitom bych si přála, aby si uvědomil, co má doopravdy doma, aby to pro něj bylo důležité. Zatím se zdá, že mu zbláznila hlava a hledá způsob, jak mu dovolím oficiálně milenku.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Anetou C., Příbram
