Článek
Začal s tím zhruba před rokem. Poprvé, když jsme si spolu dělali domácí spa den. Já jako legraci, on z nadšení. A pak už to chtěl dělat sám. Přiznávám, trochu mě to zaskočilo. Ale pak jsem si řekla, že je to jen lak, jen barva. Proč by to měl být problém? A pokud mu to dělá radost, proč ne? Nikdy nevíte, čím své dítě podpoříte, aby dosáhlo toho, že bude jednou v životě opravdu úspěšné.
Jenže škola to vidí jinak
Od chvíle, kdy se objevil ve třídě s nalakovanými nehty, začalo peklo. Spolužáci se mu smáli. Nadávali mu, že je „divnej, jinej, teplej“. Slyšel o sobě i horší věci, často ho přirovnávali k homosexuálovi. Chodil mi domů s pláčem a já jsem vysvětlovala, že takhle se k sobě děti nechovají, ať je neposlouchá. Říkali mu, že se chce stát asi holkou. Několikrát mu nehty dokonce násilím sedřeli houbičkou v šatně. Měl škrábance. Styděl se, plakal. Proč děti neakceptují, když je někdo jiný?
Když jsem to šla řešit do školy, čekala jsem nějaké pochopení. Podporu. Ředitelka mi ale s kamennou tváří řekla: „Možná by bylo lepší, kdyby si ty nehty přestal lakovat. Tím to skončí a vy budete mít pokoj. Upřímně, pro kluka se mi to taky nezdá normální.“ Takže můj syn má ustoupit, pomyslela jsem si. Změnit sám sebe, aby měl pokoj. A neřeší se ti, kdo ubližují. Řeší se ten, kdo vyčnívá.
Ostatní rodiče si stěžují, bylo mi řečeno
Jedna z učitelek mi v soukromí přiznala, že sama neví, jak se k tomu postavit. „Ostatní rodiče si stěžují, že to děti mate. Prý to není normální.“ Ale co je normální? A kdo to určuje?
Můj syn je chytrý, laskavý, vnímavý. Rád čte. A rád se obklopuje tím, co má rád. Třeba barvami. Jenže společnost ho začíná lámat, aby byl stejný. Aby nevyčníval. A já ho denně přesvědčuju, že být jiný není chyba. Že může být sám sebou. I když svět kolem říká opak.
A víte, co je na tom nejhorší? Že kdyby si ty nehty nalakovala moje dcera, nikdo by neřekl ani slovo. Ale kluk? Ten přece musí být tvrdý. Hlavně ne moc jemný, ne moc citlivý, ne moc barevný.
Mám vztek. A mám strach. Ale udělala jsem jasné rozhodnutí. Můj syn se měnit nebude. A já budu stát vedle něj. I kdyby celý svět chtěl, aby zmizel.
Zdroj: Helena A., Praha
