Článek
Pamatuju si to jako dnes. Napsala jsem si na Instagram, že se nudím a ozval se mi Jirka, nejlepší kamarád mého přítele. Prý, jestli bych s ním nechtěla jít na kafe. Něco mi říkalo, že tohle by se Roman zkrátka neměl dozvědět. Vyváděl by a není na tom nic špatného - nebo ano?
Ty dva se nedají porovnávat
Jiskra přeskočila takřka okamžitě, nedalo se s tím nic dělat. Byla jsem jím tak fascinovaná, byl to muž mých snů. Měl nádherné tělo, úsměv, charisma. Byl úspěšný, měl peníze, drahé auto - na první pohled muž, za kterým se otočí každá žena.
Roman byl oproti němu studentík, který měl hluboko do kapsy a snažil se každou chvíli rozjet nějaké podnikání. Bylo to vlastně roztomilé, kdyby nám to tehdy neznemožnilo bydlet společně nebo něco budovat. Byl zvyklý všechny své peníze utratit a nakoupit za ně materiál, pronajmout novou prodejnu nebo si koupit auto, které potřeboval kvůli letnímu stánku zmrzliny. Ano, i v tom se jednou snažil podnikat.
Slíbil mi, že odejde
Nebudu vám lhát, časem to začalo být vlastně otravné. Tolik snahy a k ničemu. Chtěla jsem vedle sebe muže, o kterého se můžu opřít. Toužila jsem po stabilitě. Do Jirky jsem se zamilovala až po uši a myslela si, že teď budeme konečně spolu. Ale to jsem se velmi mýlila.
Měl totiž přítelkyni, kterou - jak se později ukázalo - nehodlal jen tak opustit. Obvykle své důvody měnil zhruba po týdnu. Byla nemocná, měla toho hodně v práci, neměla kde bydlet. Jednou mi dokonce tvrdil, že o mě ví a schvaluje mě. Jaké bylo mé překvapení, když to byla celé lež. A já teď přemýšlím, zda jí to mám vše říct. Docílím toho, aby byl konečně se mnou? S Romanem jsem se ještě nerozešla, bojím se, že udělám chybu a přijdu o oba. A o všechno…
