Článek
Jenže to mělo svá úskalí. Pepa totiž mezitím potkal jinou ženu a k mému překvapení ji požádal po několika společných týdnech o ruku. Známí mi říkali, že chce zahnat bolest, kterou ještě pořád cítí. Neuměla jsem si představit, že by naše city tak rychle zmizely. O to větší překvapení bylo, když mi známí řekli, že se bude konat svatba. A mě nenapadlo nic lepšího než tam přijít.
Co jsem si myslela?
Tak trochu naivně jsem si myslela, že když se tam ukážu, padneme si kolem ramen. Dnes se stydím za to, co jsem udělala, ale - to bych neměla co vyprávět jednou stejně bláznivým kamarádkám, které se mi za to smály.
Zjistila jsem si datum a čas konání svatby a vyrazila jsem. Chtěla jsem ho zastihnout ještě před obřadem. Tak trochu posilněná touhou po společné budoucnosti - byla jsem v tu chvíli přesvědčená, že naši lásku nic nezničí. Na svatbu jsem se vkradla, ani nevím jak. Nebyla to žádná veselka s ochrankou, tak to zase nebylo tak těžké. Když stáli u oltáře, vykřikla jsem: „Prosím, neber si ji!“ Znělo by to romanticky, ale skutečnost je úplně jiná. V tu chvíli jsem totiž nebyla za hrdinu, ale za narušitele, který všem přichystal moment, který už si budou pamatovat do konce života. Došlo mi to - zkazila jsem někomu svatbu. Zážitek, který se bude opakovat možná jen jednou.
Na moje city měl jasný názor
Jenže moje Pepa žádné takové city neopětoval. Přerušil kvůli mně svatbu, vzal si mě stranou a vysvětlil mi, že ve svatebních šatech stojí Irena, se kterou chodil dlouhé roky předtím, než se poznal se mnou. Bylo to chvíli po jejich rozchodu a on si uvědomil, že chce být s ní. Nikdy dřív jsem o milované Ireně neslyšela, ale musela jsem to přijmout tak, jak to zkrátka bylo.
Kdybych ho ale tehdy neopustila, možná by ani žádná Irena nebyla. Jenže to už se nedozvíme. Protože jsem se připravila o lásku svého života, a i ty poslední pokusy cokoliv zachránit zkrachovaly na plné čáře. A ještě jsem si uřízla parádní ostudu. Příště zase budu o něco bojovat…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Petrou R., Hradec Králové
