Článek
Nejdřív se narodila dcera, to jsme si ještě s Martinem uměli najít chvíli pro sebe. Pak ale přišel mladší syn - a najednou z toho byla učiněná katastrofa. Nechápejte mě špatně, za děti jsem vždy byla ráda. Vím, že mít zdravé dítě je dar, který se nepoštěstí každému.
Jenže to neznamená, že my mámy nejsme z toho stereotypu unavené. Že občas netoužíme po dobrodružství, někam vypadnout. Mluvit o něčem jiném než jsou plenky, příkrmy a mléko. Cítit se jako ženy. Bez neforemného drdolu na hlavě, špinavých věcí. A takovým důvěrníkem se pro mě v náročném období stal Pepa.
Ten, za kterým se otočí každá
Byl to ten muž, který na první pohled neměl chybu. Nádherný, vypracovaný. Velký gentleman, ale také trochu „bad boy“. Zkrátka to lákadlo, které mi v manželství po dětech chybělo. Jistě mi dáte za pravdu, že po letech už to není žádná velká vášeň. A když se k tomu přidají děti, často ti dva řeší jen to, kdo nakoupí nebo připraví večeři. Kdo vyndá prádlo z pračky, kdo ho srovná. Mnohdy se do toho přidávají finanční problémy, protože jeden příjem vypadne. Náročná zkouška pro vztah, která vás občas nažene do náruče jiného. Mně se to stalo. Přitom by někdo mohl namítat, že jsem měla v Martinovi vše, co si jiné ženy přejí. A měl by pravdu. Byl to ten nejlepší táta na světě.
Ale Pepa mi najednou dal to, co mi tolik jako ženě chybělo. Každodenní zprávy, na které se těšíte. Úsměvy, když píše, jak je v práci. Pravda je, že Martina už jsem se dlouho nezeptala, jak se vlastně má. Jak se cítí. A když přišel domů, ani mě nelákaly intimní hrátky. A když už k tomu jednou za měsíc či dva došlo, bylo to velmi rychlé. A vlastně nudné. Měla jsem pocit, že Martin začal jako milenec selhávat, nelákalo mě si na něj dělat čas. Nebavilo mě to. Začala jsem toužit po Pepovi.
Výlet na Petřín
Psali jsme si dlouhé měsíce, až došlo na osudnou noc na Petříně. Byla jsem tehdy v baru s kamarádkou, a tušila jsem, že on ten večer bude poblíž. Měl akci s kamarády, psali jsme si celou dobu. Posilněna pár skleničkami jsem za ním vyrazila, došlo na žhavé polibky. Skončili jsme u něj. A od té doby jsme každou volnou chvíli využívali k tomu, abychom se viděli. Zamilovala jsem se, bláznivě. Začala jsem zapomínat, že mám doma rodinu.
Toužila jsem po novém oblečení, nehtech, šla jsem ke kadeřníkovi. To, co mi už v manželství vlastně ani nepřipadalo důležité. Martin si začal všímat, začal mi skládat komplimenty. A pro mě vlastně ani nic neznamenaly.
Jsem teď v situaci, že nevím, pro kterého z nich se mám rozhodnout. Často mluvím s Pepou o tom, zda by mě se dvěma dětmi vůbec chtěl. Nikdy mi na to ale nedal jasnou odpověď a já se bojím, že jsem pro něj jen zábava. Že až potká ženu bez závazků, odejde za ní. Jak se mám ale po tom všem vrátit naplno k Martinovi? A chci vůbec? To jsou otázky, na které nemám zatím odpověď…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Klárou O., Praha
