Článek
Když řeknu, kolik si vydělám, často vidím v očích ostatních překvapení. Někdy i závist. Sto tisíc korun měsíčně zní jako částka, se kterou by se mělo dát žít bez starostí. Jenže to je jen číslo. Bez kontextu, bez reality dnešních cen.
A já zkrátka vím, že nežijeme v luxusu. Nejezdíme na exotické dovolené, nekupujeme si oblečení za desítky tisíc, nechodíme každý víkend do restaurací. Máme běžný rodinný život. Hypotéku, energie, jídlo, provoz domácnosti, výdaje kolem dětí, lékaře, pojištění, opravy domu. A pak ty drobnosti, které se nezdají, ale ve výsledku tvoří obrovskou část rozpočtu. Každý měsíc začíná stejně. Výplata přijde, já si na chvíli oddychnu… a pak začne kolotoč plateb.
Peníze mizí rychleji než pocit jistoty
Hypotéka odejde hned. Energie hned po ní. Pak potraviny, které jsou každý měsíc dražší. Děti potřebují oblečení, boty, kroužky. Dům si řekne o opravu, auto o servis, někdo onemocní. Stačí jedna nečekaná položka a celý rozpočet se sesype jako domeček z karet.
Nejhorší je, že to není výjimečný měsíc. Takhle vypadá skoro každý. Rezerva se netvoří. Úspory se rozpouštějí. A já mám pocit, že místo plánování budoucnosti jen hasím jeden požár za druhým. Když se snažím šetřit, škrtám na sobě. Odkládám věci, které by mi udělaly radost. Ne proto, že bych byla nezodpovědná, ale proto, že realita mě nutí.
O penězích se nemluví
Nejtěžší na tom všem není samotný nedostatek peněz. Je to pocit viny. Protože přece vydělávám „hodně“. Tak proč si nemůžu dovolit klid? Proč mám strach otevřít bankovní aplikaci? Proč mě každý měsíc děsí otázka, jestli už zase nepřijde něco navíc? O penězích se pořád mluví buď jako o úspěchu, nebo o selhání. Málo kdo ale mluví o tom, co se děje za zavřenými dveřmi. O lidech, kteří pracují naplno, vydělávají slušné peníze, a přesto nemají pocit jistoty.
A tak se tváříme, že je všechno v pořádku. Že to zvládáme. Že si nemáme na co stěžovat. Jenže uvnitř roste únava, frustrace a pocit, že něco děláme špatně.
Toužím po klidu
Postupně mi dochází, že problém není jen v tom, kolik vydělávám. Problém je v tom, jak drahé se stalo obyčejné žití. Bydlení, energie, jídlo, děti, zdraví. Věci, bez kterých se nedá fungovat, se staly luxusem. Sto tisíc korun dnes nezaručuje bezpečí. Nezaručuje klid. Nezaručuje pocit, že si můžete dovolit zpomalit nebo si odpočinout.
Slušný život se dnes neměří výší příjmu, ale tím, kolik vám zůstane. A hlavně tím, kolik klidu si můžete dovolit. A já mám pocit, že klid je dnes to nejdražší, co existuje.
Zdroj: Monika U., Praha
