Hlavní obsah

Můj snoubenec si jako svědka vybral dávného kamarádka. Netušil, že tím našemu vztahu nastaví zrcadlo

Foto: Freepik / premium license

Když mě můj snoubenec požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že mě čeká ta nejkrásnější etapa života. Měli jsme za sebou osm společných let, znali jsme se nazpaměť a já byla přesvědčená, že už mě v našem vztahu nic nepřekvapí.

Článek

Jenže pak přišel okamžik, který obrátil všechno naruby. Byla to volba svědka. Vybral si svého dávného kamaráda, kterého jsem do té doby znala jen z vyprávění. „Budeš z něj nadšená,“ smál se. A měl pravdu. Jen ne tak, jak si myslel.

Zamilovala jsem se bezhlavě

Už první setkání bylo zvláštní. Tomáš byl úplně jiný než můj snoubenec. Pozorný, klidný, vyrovnaný. Uměl naslouchat, smát se, být oporou. A hlavně měl v sobě něco, co jsem si uvědomila, že mi doma chybí. Snažila jsem se ten nepříjemný pocit potlačit. Vždyť jsem se měla vdávat, plánovali jsme společný život.

Jenže čím víc jsme se vídali kvůli přípravám, tím víc jsem vnímala, jak moc mě přitahuje. A tím naléhavěji jsem si uvědomovala, jak jsme si s partnerem začali být vzdálení. On byl ponořený v práci, často podrážděný, jako by svatbu bral jen jako další úkol na seznamu. Tomáš naopak působil, jako by mě znal roky. Věděl, co říct, kdy mlčet, kdy se usmát.

Může to být ještě horší?

Najednou jsem před sebou měla dva světy. Jeden byl bezpečný, dobře známý, ale prázdný. Druhý byl nový, nejistý… a přesto mě lákal víc než cokoli, co jsem cítila poslední roky. Snažila jsem se držet odstup, jednoho večera jsem musela přiznat pravdu. Sobě, ne Tomášovi. Zamilovala jsem se. Do svědka vlastního snoubence.

Neudělala jsem žádný krok, který bych zpětně litovala, ale ten pocit, který jsem dlouho popírala, se nedal ignorovat. A tak jsem poprvé po dlouhých letech otevřela oči. Přestala jsem si nalhávat, že jsem šťastná. Můj snoubenec netušil, co se ve mně odehrává. Ale jeho volba svědka mi odhalila něco, co bych jinak asi nikdy nepřiznala. Náš vztah byl jen matným stínem toho, co bych si ve skutečnosti opravdu přála.

Svatbu jsme nakonec zrušili. A i když to bolelo, byla to ta nejlepší věc, kterou jsem mohla udělat. Ne kvůli Tomášovi, ale kvůli sobě. On si se mnou nakonec nic nezačal, neměl v povaze zradu. Ale díky němu jsem pochopila, že si zasloužím vztah, ve kterém nebudu jen přežívat.

Možná si ani neuvědomil, jak velkou roli v mém životě sehrál. A můj bývalý snoubenec už vůbec ne. Nikdo z nich netušil, že jednoduchá volba svědka nakonec odhalí skutečnou pravdu o našem vztahu a ukáže, že můj život bude nakonec možná úplně jiný.

Zdroj: Helena I., Praha

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz