Hlavní obsah
Příběhy

Vyhodila jsem mámu z bytu, který mi kdysi darovala. A nebudu se za to omlouvat

Foto: Freepik / premium license

Dala mi byt. A pak se do něj nastěhovala zpátky i se svými pravidly, výčitkami a toxickými poznámkami. Roky jsem byla zticha. Pak jsem bouchla do stolu, a vlastně i dveřmi. A dnes? Nelituju. Udělala bych to znovu.

Článek

Když mi bylo dvacet tři, máma mi darovala byt. Tvrdila, že chce, abych se měla dobře. „Bude to tvá jistota, můžeš začít nový život,“ říkala. Jenže to nebyl dar. Byla to past.

Netušila jsem, co mě čeká

Nikdy mi nepřestala dávat najevo, že je to její byt. Bylo jedno, kdo je napsaný v katastru. I když byl už dávno přepsaný na mě, chovala se jako majitelka. Měla klíče. Chodila bez ohlášení. Kontrolovala, co jím, jak vychovávám dceru, kolik utrácím a jak často myju okna. A když jsem měla jiný názor, připomněla mi, že kdyby nebylo jí, nemám kde bydlet.

Jako by mi byt darovala jen s podmínkou, že ji mám poslouchat na každém kroku.

Měla jsem to tušit

Věděla jsem, že si vždycky chce prosadit svoje. Ale doufala jsem, že se to změní, že uzná můj věk. Jsem přeci dospělá. Ale nic se nezměnilo, naopak. Bylo to ještě horší.

Rozpadla se mi rodina. A po rozvodu jsem byla zranitelná. Máma se rozhodla, že mi pomůže. A tak se k nám nastěhovala. Prý jen dočasně. Zůstala skoro dva roky.

Dceři diktovala pravidla, jak se má chovat, mě neustále ponižovala. Kritizovala, že dělám věci špatně. Že jsem líná, že si neumím udržet chlapa. Že se nestarám. A já? Držela jsem rodinu kvůli dítěti. Nechtěla jsem další bolest, další odchod.

Našla jsem jí byt. A byl konec

Až jednou jsem se probudila a věděla, že už nikdy nechci slyšet, že jsem vděčná nula ve vlastním bytě. Zavolala jsem stěhováky. A pak jí řekla, že končí. Nebyl to žádný zkrat. Bylo to promyšlené. Najala jsem stěhovací firmu, našla jí pronájem, přepsala služby, aby to měla bez problému. A oznámila jí to. Myslela si, že mluvím jen tak do větru. Nevěřila, že to dokážu.

Když odjížděla, řvala na mě, že jsem nevděčná. A že to budu jednou litovat. Ale ne. Nelituju. Dýchá se mi lehce. Doma je klid. A dcera se zase směje. Může to znít krutě. Ale někdy musíte chránit sami sebe i před vlastní matkou.

Nemám potřebu se obhajovat. Ten, kdo nezažil, nepochopí. A kdo zažil, ten ví. Darovaný majetek není vstupenka do cizího života. A ani matka nemá právo vás roky vydírat tím, že vám udělala laskavost. Tímhle rozhodnutím jsem nezradila rodinu. Zachránila jsem tu svoji.

Zdroj: Markéta Z., Mladá Boleslav

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz