Článek
Nikdy jsme nevsázeli moc, ani to pro nás nebyl způsob řešení problémů, ale svým způsobem nás to spojovalo. Michal měl aplikaci, skrz kterou to šlo poměrně snadno. Vždy jsme se u toho nad gaučem smáli, hledali ta nejlepší čísla. Nikdy jsme toho moc nevyhráli, občas padesát korun, občas dvě stovky. Až do chvíle, kdy se na nás usmálo štěstí a v aplikaci svítila výhra přes 300 tisíc korun. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Dáš mi půlku?
Hned jsem začala plánovat, že za moji půlku můžu jet konečně na vysněnou dovolenou, celý život jsem chtěla na Maledivy. Koupit si ty příšerné drahé boty, klidně značkovou bundu. Bylo to takové momentální opojení, jako když se vám najednou otevře celý svět a nic není problém.
Nikdy jsem nebyla žádný boháč, moje mzda se pohybuje kolem třiceti tisíc - jednou za čtvrt roku dostanu pět tisíc navíc, což je pro mě velká sláva. Jsem tak spokojená, byt máme vlastní, to mi kdysi odkázali babička s dědou. Moc toho neutratíme. Jenže Michal najednou začal couvat. Prý je to jeho výhra, on ji má ve své aplikace. A bylo zle.
Ale to je moje…
Michalovi se nechtělo dělit, což by mě ani ve snu nenapadlo. Žili jsme spolu pět let a já si myslela, že brzy přijde žádost o ruku. Neřekl ani to, že by dal peníze do společných věcí - například rekonstrukce, kterou ten byt zoufale potřeboval. Měla jsem na mysli, že kdybychom začali byt opravovat, půlku na něj přepíšu, aby dával peníze do svého.
Teď se mi zdálo, že to vůbec není dobrý nápad. Hádali jsme se celé večery, argumentovali a došlo i z mé strany na slzy. Byla jsem zklamaná. Ale nic z toho Michala neobměkčilo. Peníze si nechal. A také se za pár týdnů odstěhoval, protože jeho zvláštní gesto náš vztah prostě neustál.
Možná, že kdyby se povaha Michala neukázala díky výhře, došlo by na to později. Třeba bychom už měli rodinu a bolelo by mě to mnohem víc. Ale dodnes nechápu, že někdo obětuje lásku kvůli penězům. Nebo jsem to byla já, kdo ji obětoval? Měla jsem říct, že tu půlku vlastně nechci?
