Článek
„Budu upřímná a řeknu, jak to je. Jindříšek za mnou chodil už od ledna, že by chtěl někam na dovolenou v létě. Já vím, je to spoustu času na to, abych něco zvládla ušetřit, ale pro mě to opravdu není tak jednoduché. Sotva vyjdu,“ začíná své vyprávění Irena (39) z Mostu, která má dvě práce a brigádu na víkendy, aby zaplatila nájem v pražském bytě. Ví, že někde jinde by to měla levnější, ale syn nechce přijít o kamarády. A tak maminka dělá, co může.
Chtěl k moři
Jindra ještě nikdy nebyl u moře, a tak bylo právě tohle jeho velké přání. Irena mu to chtěla splnit, ostatně jako všechno, po čem malý klouček zatouží. Jako by mu snad vynahrazovala, že vyrůstá bez otce, což vnímá jako své největší selhání. „On není Jindra rozmazlený, jen prostě chodí do školy, kde je to samé dítě z bohaté rodiny. Ony mají dneska ty děti iPhony, létají k moři několikrát do roka, to zas nás nebylo. A ani já na to nemám,“ posteskla si.
„Abych mu alespoň něco dopřála, našla jsem dovolenou v Egyptě, ten se zdál nejlevnější. Jenže jsem zvolila jen tři hvězdičky, a tak byla celá dovolená úplně o ničem. Jídlo hnusný, pití jsme si museli doplácet, na pokoji špína. Stěžovala jsem si cestovce, ale vlastně to k ničemu nebylo. Jenže na tom by vlastně nebylo nic hrozného, kdybych si tu dovolenou nevzala na splátky!“ běduje Irena.
Nepovedlo se to…
Odsouhlasila všechno, ani to nečetla. Jediné, co si přála, bylo, aby jí tu půjčku schválili a ona mohla s Jindrou odletět. To se stalo, teď jsou zpátky, dovolená byla o ničem a Irena zoufale přemýšlí, jak to vlastně všechno teď zaplatí, když už takhle vychází jen s velkými obtížemi.
Touha splnit synovi sen může však nakonec skončit tak, že bude pro Irenu znamenat několik měsíců či let starostí a zoufalství. Stojí za to taková dovolená?
