Jak nerozložit společnost? Odolný organismus se skládá z buněk

Dnes je to už několik týdnů stará realita a já stále přemýšlím, jestli existuje názornější příklad toho, jak dezinformace rozkládají naši společnost.

Není to tak dávno, co jsem zde na blogu (viz odkaz) popisovala zkušenosti přátel ze severu Čech. Ti mají přímou zkušenost s vlivem dezinformací již za sebou: dopady nepravd šířených legitimně zvolenými politiky před druhým kolem prezidentské volby zakoušeli v sociálně vyloučených lokalitách dnes a denně. Strach a panika z domnělé mobilizace synů a manželů v případě zvolení Petra Pavla se tehdy šířily jako lavina. Fyzický útok na nezávislý soud je však ještě o dost silnější kalibr.

Jak je to vůbec možné?

Jedním z velmi významných důvodů, proč jsou dnes lidé ochotní vyrazit dveře do soudní síně a strkat se s justiční stráží, je přitom ten, že jsou přesvědčeni, že konají dobro. Dobro chce ostatně konat většina z nás. Jenomže existuje společné porozumění, co je to dobro? Ze situace ze soudní síně vyplývá, že pro každého z nás evidentně znamená něco velmi jiného. Což není žádná novinka v dějinách lidstva.

Sociální sítě a dezinformační válka, která je proti nám vedená, však tenhle problém ještě více nasvítila - víc než dřív se nyní neshodneme, co to vlastně dobro je. Ti, kteří se postupně dostali do zajetí dezinformací a vytvořili si paralelní vesmír, jsou o svém dobru přesvědčení zrovna tak jako já nebo vy o tom našem. Jejich přesvědčení o tom, že konají dobro, v kombinaci se strachem, který v nich dezinformátoři záměrně vyvolávají, je žene do ulic a nyní i do soudních síní. Co bude dál?

Ne/škodné lži

Když si někdo myslí, že země je placatá a tudíž by se neměl vydávat příliš daleko od domova, aby nepřepadl přes okraj disku, je to jeho věc. Demokracii neohrožuje a společnosti jako celku tím příliš neškodí. Jakkoliv je to bizarní, dokud neubližuje ostatním, nevadí to. Co ale se záměrně šířenými dezinformacemi, které si kladou za cíl rozebrat společnost na prvočinitele? A co s dezinformacemi, které jsou pak „v dobré víře“ zmanipulovanými jednotlivci šířeny jako misinformace?

Dezinformace – jedna z největších hrozeb pro ČR

Zprávy o bezpečnosti hovoří jasně. Šéf BIS hovoří jasně. Odborníci hovoří jasně. Dezinformace jsou jednou z největších hrozeb pro Českou republiku. Stejně tak je třeba posilovat pozitivní komunikaci a vysvětlování. Současně je třeba chránit svobodu slova. Na tom se bezpochyby všichni shodneme. Jenže co s dezinformacemi záměrně šířenými za cílem destabilizace společnosti?

Jak chci dezinformacím čelit?

V současné chvíli máme Centrum proti hybridním hrozbám, které zpracovalo analýzu, která upozorňuje: „ČR v současné době nemá koncepční, organizační, personální, procesní, právní ani jiné nástroje a kapacity, které by byly efektivní v reakci na případný útok proti ČR vedený pomocí úmyslně vytvořené nebo spontánně vzniklé závažné dezinformační vlny.“ (Analýza připravenosti České republiky čelit závažné dezinformační vlně - Centrum proti hybridním hrozbám (mvcr.cz)

Dále cituji: „Česká bezpečnostní komunita se shoduje na tom, že dezinformační kampaně již v ČR probíhají. Kromě Auditu národní bezpečnosti na ně soustavně již několik let upozorňují zpravodajské služby ČR ve svých výročních zprávách, ale také Policie ČR, Senát Parlamentu ČR a další odborníci ze státní, bezpečnostní, akademické i soukromé sféry.“

Jeden z posledních odstavců pak konstatuje: „Ani český právní řád obecně nedisponuje efektivními právními nástroji, kterými by bylo možné čelit dezinformacím, natož dezinformačním vlnám. I přes existenci některých ojedinělých právních institutů, které lze v rámci českého právního řádu pro čelení dezinformacím využít, je stát obvykle neumí využít v daném procesu (např. v trestním řízení) dostatečně rychle (a tedy efektivně). A pokud už právní řád umožňuje postihnout určité jednání dostatečně rychle, tak nejsou kapacity a organizační schopnosti využít aplikace těchto právních institutů a postupů na větší množství případů současně.“

Absurdní čtení, že? Jinak řečeno – víme, že máme obrovskou díru ve střeše, ale necháváme do ní téct a padají nám z ní další a další tašky.

Mix řešení

V zásadě vidím tři způsoby, jak problém řešit; za záměrně šířené lži a poplašné zprávy je nutný postih (viz například ‚Cíleně lhát a budit v lidech strach není v pořádku.‘ Policie řeší případy šíření nesmyslů na sítích | iROZHLAS - spolehlivé zprávy), dále mít dobrou strategickou komunikaci státu jako střednědobé řešení a do třetice držet vzdělávání ke kritickému myšlení a mediální gramotnosti jako dlouhodobé řešení.

Mediální gramotnost

Cílem je, aby každý z nás uměl vyhodnotit, zda zpráva se skandalizujícím titulkem má nějakou relevantnost. Každý se musíme naučit, co je konfirmační zkreslení, jak pracovat sám se sebou, ať mu tolik nepodléháme, a že hledání pravdy někdy bolí. Každý musíme vědět, že ne za všemi profily na sociálních sítích stojí reální lidé, a že ne všechny profily, které se tváří jako oficiální, jsou opravdu oficiální, a co jsou trollí farmy.

Strategická komunikace k budování důvěry

Otevřená a pravidelná komunikace státu a jeho představitelů k veřejnosti je další základ důvěry. A bez důvěry se neobejdeme, jak ukázal nedávný výzkum Společnost nedůvěry: konspirace na vzestupu? Ano, pokud lidé v Česku ztratí důvěru v úřady a média | iROZHLAS - spolehlivé zprávy. Strategická komunikace státu musí být striktně oddělena od politického marketingu – a nejde zdaleka jen o komunikaci vlády či ústavních činitelů: strategickou komunikaci vede i řada institucí od armády, přes policii, až například po krajská zdravotnická zařízení.

63 % obyvatel & jejich pohled

V nedávné době také vyšel nový průzkum veřejného mínění od Medianu. Shrnutí: Vláda podle většiny Čechů nedostatečně bojuje s dezinformacemi a konspiračními teoriemi. Ten říká, že vláda podle 63 % Čechů nedostatečně bojuje s dezinformacemi a konspiračními teoriemi. Jednoduše i proto, že nebránit se nepříteli prostě nedává smysl. A zbraní jsou dnes právě i dezinformace.

Co dělám já osobně?

Považuji toto téma za klíčové. Když jde o šíření lží, bráním se. I soudní cestou, byť je zdlouhavá a pracná. Viz soud s Nelou Liskovou, soudně uznanou dezinformátorkou. Pokutu, resp. náhradu škody, jsem posléze poslala těmto organizacím přispívajícím k mediální gramotnosti a informované společnosti: Člověk v tísni (Jeden svět na školách), European Values Center for Security Policy, Manipulátoři a nezisková organizace In IUSTITTIA.

Stejně tak využívám prostředky právního státu u nenávistných výhružek násilím, zabitím apod. U závažné verbální agrese ukázání hranic svobody projevu versus trestného činu také pomáhá. Řada lidí svého činu lituje, a v rámci přestupkového řízení zaplatí pokutu, která pak jde právě na pomoc obětem trestných činů. Naopak jiná paní, která chybu uznat nechtěla, nakonec došla až k podmínce. Není to nic, co bych si přála, ale považuju to za důležité vzhledem k významu sociálních sítích a toho, co si na nich kdo přečte.

Co dělají Piráti?

Ministr pro místní rozvoj a vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš představil metodiku pro zadávání reklamy, která si klade za cíl zamezit dezinformačním webům získávat finance z reklam či dosáhnout na veřejné peníze. Piráti dohlížejí na veřejné zakázky. Proto zabraňujeme tomu, aby tyto neprůhledné a manipulativní weby dosáhly na peníze nás daňových poplatníků.

A důležitá je i ochrana veřejnoprávních médií před různými politickými tlaky. Jsou mimo jiné nositeli agendy, která dezinformace odkrývá, vysvětluje a pojmenovává. Poslanecká sněmovna schválila právě za podpory Pirátů novely zákonů o České televizi a Českém rozhlase. Výsledkem je zlepšení nezávislosti a stability veřejnoprávních médií. Změní se systém voleb členů rad, kde budou voleni z dvou třetin Sněmovnou a z jedné třetiny Senátem. Počet členů Rady České televize se zvýší na 18 a nominace členů do obou rad bude možná pouze organizacemi s alespoň 10 letou činností - to už prošlo. Ke schvalování do Senátu pak zamířila novela obsahující skutečně vymahatelná ustanovení o střetu zájmů. Nyní je v projednávání na výborech. Plníme slib, aby politici nemohli vlastnit média. Ani prezident, ani poslanci, ani členové vlády.

Zdravé buňky znamenají odolnější organismus

A ještě je jedno z řešení. Jednotlivé instituce, a to mohou být i malé týmy, si budují důvěryhodnost a tím přispívají k odolnosti celé společnosti. To neznamená, že řeším každý jejich jednotlivý post, ale celek dle mého funguje. Namátkou: Twitter Ministerstva zahraničí, Městská policie Přerov, český Facebook Lékařů bez hranic, nebo třeba Terezínský památník.

Jsou to příklady takzvané doménové komunikace proti dezinformacím, to znamená, že každý profil vysvětluje to, čemu rozumí a v čem má pro sledující největší důvěryhodnost.

Pak je důležité také vytrvat. A nezapomínat, že přes veškerou snahu se antisystém chytí jakéhokoliv polarizujícího tématu. Ovšem jde o to, aby to díky co nejodolnější společnosti měly cílené snahy o rozdrobení naší společnosti mnohem těžší.