Článek
Většina z nás považuje schopnost rozpoznat vlastní emoce za něco samozřejmého. Když máme radost, víme to. Když jsme smutní, naštvaní nebo nervózní, dokážeme svůj stav alespoň přibližně popsat. Někdy nám to jde lépe, jindy hůře, ale většinou máme pocit, že rozumíme tomu, co se odehrává uvnitř nás. Jenže ne všichni lidé tuto zkušenost sdílejí. Existují lidé, kteří emoce prožívají, ale jen velmi obtížně je dokážou identifikovat. Cítí, že se v nich něco odehrává, ale chybí jim slova, která by tomu dali. Jako by pozorovali krajinu zahalenou hustou mlhou. Vědí, že tam něco je, ale nedokážou rozeznat jednotlivé tvary.
Právě tento fenomén označují psychologové jako alexithymii. Název pochází z řečtiny a doslova znamená „bez slov pro emoce“. Nejde o psychiatrickou diagnózu ani nemoc v klasickém slova smyslu. Je to spíše určitý způsob prožívání a zpracování emocí. Někteří lidé vykazují jen mírné projevy, u jiných je tento rys natolik výrazný, že ovlivňuje vztahy, psychické zdraví i schopnost porozumět sobě samým.
Alexithymie bývá často špatně pochopena. Když někdo neumí mluvit o emocích, okolí si snadno vytvoří představu, že žádné emoce nemá. Že je chladný, odtažitý nebo necitlivý. Ve skutečnosti však bývá pravda přesně opačná. Lidé s alexithymií často prožívají emoce velmi intenzivně. Rozdíl je v tom, že jim nerozumí. Nedokážou mezi nimi rozlišovat a neumí je správně zařadit. Mohou například cítit silné vnitřní napětí, ale nevědí, zda jde o strach, vztek, zklamání nebo stud. Výsledkem bývá pocit zmatku, který může být sám o sobě velmi vyčerpávající.
Představte si, že byste slyšeli hudbu, ale nedokázali rozeznat jednotlivé nástroje. Vnímali byste zvuk jako celek, ale nedokázali byste určit, odkud přichází housle, kde začíná klavír a kde končí violoncello. Přibližně tak někteří odborníci popisují svět lidí s alexithymií. Emoce jsou přítomné, ale splývají dohromady. Chybí schopnost je rozlišit a pojmenovat.
Tento problém se často promítá do mezilidských vztahů. Partner si všimne, že se něco děje, a zeptá se: „Co tě trápí?“ Odpověď zní: „Nevím.“ Taková reakce může působit vyhýbavě nebo neupřímně. Jenže v mnoha případech jde o naprosto pravdivou odpověď. Dotyčný skutečně neví. Cítí nepohodu, ale neumí určit její zdroj. Často si všimne až tělesných příznaků. Napětí ve svalech, bolestí hlavy, problémů se spánkem nebo svírání žaludku. Emoce se hlásí o slovo přes tělo, protože mysl jim nedokáže dát jasný význam.
Právě proto se alexithymie často objevuje v souvislosti s psychosomatickými obtížemi. Výzkumníci si dlouhodobě všímají, že lidé s výraznou alexithymií častěji popisují různé tělesné potíže. Neznamená to, že si je vymýšlejí. Znamená to pouze, že jejich vnitřní svět se vyjadřuje jiným způsobem. Tam, kde jiný člověk řekne „jsem ve stresu“, může člověk s alexithymií mluvit o migréně nebo o bolesti žaludku. Tělo se stává jazykem emocí, které nedokážou být vyjádřeny slovy.
Velmi zajímavá je také otázka, odkud se alexithymie bere. Odpověď není jednoduchá. U některých lidí může souviset s fungováním mozku. U jiných se zdá být důsledkem životních zkušeností. Častěji se objevuje u lidí, kteří vyrůstali v prostředí, kde nebylo bezpečné emoce vyjadřovat. Pokud dítě opakovaně slýchá, že nemá brečet, nemá se vztekat nebo že jeho pocity nejsou důležité, může se postupně naučit emoce ignorovat natolik důsledně, až k nim ztratí přístup. Nejde o vědomé rozhodnutí. Je to adaptační mechanismus, který měl původně chránit před psychickou bolestí.
Právě proto bývá alexithymie poměrně častá také u lidí s traumatickou minulostí. Když člověk dlouhodobě žije v prostředí, kde jsou emoce zdrojem ohrožení, naučí se od nich odpojovat. Z krátkodobého hlediska to může pomáhat přežít. Z dlouhodobého hlediska však vzniká problém. Emoce nezmizí. Jen se stanou méně srozumitelnými. A protože jim člověk nerozumí, obtížněji reguluje své chování, vztahy i psychické zdraví.
V posledních letech se alexithymie často zkoumá také ve spojení s autismem. Výzkumy ukazují, že významná část autistických lidí vykazuje vyšší míru alexithymie než běžná populace. Dlouhou dobu se některé emocionální obtíže automaticky připisovaly autismu samotnému. Dnes se ukazuje, že za část těchto potíží může právě alexithymie. Nejde tedy vždy o problém sociální komunikace, ale o problém rozpoznávání vlastního vnitřního prožívání.
Když jsem se s tímto pojmem setkal poprvé, překvapilo mě, jak samozřejmou schopnost považujeme porozumění vlastním emocím. Máme tendenci předpokládat, že když někdo něco cítí, automaticky ví co. Ve skutečnosti je ale schopnost rozpoznávat emoce poměrně složitá dovednost. Učíme se ji od dětství. Potřebujeme lidi, kteří nám pomáhají naše pocity pojmenovávat a chápat. Kteří nám ukazují rozdíl mezi smutkem a samotou, mezi studem a vinou nebo mezi strachem a úzkostí. Bez této zkušenosti může být orientace ve vlastním nitru překvapivě obtížná.
Alexithymie je zajímavá i z jiného důvodu. Připomíná nám, že emoce a porozumění emocím nejsou totéž. Člověk může mít bohatý emocionální život a současně se v něm ztrácet. Může hluboce milovat druhé lidi a přesto mít problém o svých pocitech mluvit. Může být citlivý a empatický, aniž by dokázal vysvětlit, co se v něm právě odehrává.
Možná právě proto je toto téma tak důležité. Ukazuje, že ne každý, kdo o emocích nemluví, je necítí. Někdy mezi člověkem a jeho pocity nestojí nezájem ani chlad. Někdy tam stojí jen absence slov.
A bez slov bývá cesta k sobě samému mnohem delší, než si většina z nás dokáže představit.
Pro více článků a osobních příběhů navštivte můj web. Odkaz najdete na mém profilu.
Zdroje
- Sifneos, P. E. – původní práce o alexithymii
- Taylor, G. J., Bagby, R. M., Parker, J. D. A. – Disorders of Affect Regulation: Alexithymia in Medical and Psychiatric Illness
- Journal of Psychosomatic Research
- Frontiers in Psychology – Alexithymia Research
- National Autistic Society – Alexithymia and Autism
- Lumley, M. A. et al. – výzkum alexithymie a psychosomatických obtíží
- Cambridge Handbook of Emotional Intelligence
- World Psychiatry – přehledové články o regulaci emocí a emočním uvědomování
