Článek
Život s psychickou nemocí není jen temná cesta plná překážek. Někdy může být i zdrojem síly, energie a nečekaných příležitostí. Žiju se schizoafektivní poruchou, a i když to zní možná překvapivě, právě tato diagnóza mi pomohla posunout můj život výrazně dopředu. Samozřejmě, není to černobílé. Psychická nemoc může být dvousečná zbraň – přináší světlé okamžiky, ale také výzvy, které je třeba zvládnout.
Má diagnóza se projevuje mimo jiné manickými epizodami. Během těchto období cítím obrovský příval energie, kreativity a sebevědomí. V poslední manické fázi se mi podařilo doslova převrátit život naruby – a to k lepšímu. Během několika dní jsem získal novou práci, o které jsem dlouho snil. Moje sebevědomí a schopnost rychle jednat mi otevřely dveře, které bych jinak možná nechal zavřené. Najednou jsem měl sílu a odvahu vyřešit věci, které jsem dlouho odkládal. Toxické vztahy, které mě brzdily, jsem ukončil, a udělal jsem tak místo pro nové, zdravější vztahy. Investoval jsem do sebe a svého prostředí.
Manické epizody mi daly energii a odvahu, kterou bych v „normálním“ stavu možná nikdy nenašel. Ale jak už to tak bývá, nic není jen růžové. Manie není jen o pozitivní změně. Někdy je to jako jet na horské dráze bez možnosti zastavit. Během těchto období jsem často „přestřelil“ a dostal se do situací, které mě stály hodně sil. Moje sebevědomí se někdy proměnilo v aroganci. Byl jsem přesvědčen, že jen já mám pravdu, a to vedlo k nedorozuměním a sporům s blízkými i kolegy. Nakupování nářadí „ve velkém“ je jen jeden příklad. Manie mi někdy dává pocit, že všechno zvládnu a všechno potřebuji. Naštěstí jsem si vybral věci, které mi slouží, ale mohlo to dopadnout i jinak. Po každé manické epizodě přichází únava. Je to jako po maratonu – tělo i mysl potřebují čas na zotavení.
I když tyto stavy přinášejí komplikace, naučil jsem se s nimi pracovat. A to je možná ta nejdůležitější lekce. Život s psychickou nemocí není snadný, ale naučil jsem se vnímat i její pozitivní stránky. Učím se rozpoznávat, kdy začíná manická epizoda, a připravit se na ni. Snažím se využít její energii smysluplně, ale zároveň si dávám hranice. Mluvím o svých pocitech s lidmi, kterým věřím. Pomáhají mi udržet nohy na zemi, když se cítím příliš sebejistě. Když cítím, že přichází manie, plánuji si aktivity, které mi pomohou energii využít konstruktivně – například projekty v práci nebo doma. Učím se neobviňovat se za chyby, které udělám během manických epizod. Jsem jen člověk a dělám, co můžu.
Psychická nemoc není něco, co bych si vybral, ale je to součást mě. A místo abych ji vnímal jen jako překážku, snažím se ji přijmout jako součást své cesty. Je to dvousečná zbraň, ale pokud se s ní naučíte zacházet, může vám pomoci dosáhnout věcí, o kterých jste ani nesnili.
Život s psychickou nemocí není jen boj. Je to také příležitost objevit svou sílu, kreativitu a odolnost. Můj příběh je důkazem, že i z náročných situací může vzejít něco pozitivního. A pokud máte podobnou zkušenost, věřte, že nejste sami. Společně můžeme najít způsob, jak žít naplno – i s psychickou nemocí.
Tento článek je osobním příběhem a zároveň pozvánkou k diskusi. Pokud máte podobné zkušenosti, podělte se o ně v komentářích. Každý příběh může inspirovat a pomoci někomu dalšímu na jeho cestě.
Více na: Život na hraně
