Článek
Začínám se obávat, že poslední roky se tyhle vlastnosti přetavují v naivní důvěru ve vlastní sny o krásném bezpečném světě zalitém duhovými barvami a mládež ztrácí i poslední zbytky pudu sebezáchovy.
Napadlo mě to už před lety, kdy jsem zaslechla mladý pár plánovat procestování Černé Hory křížem krážem po vlastních. Ptala jsem se jich, zda vědí, že v horách té země žijí medvědi i vlci a lidé vzdálení civilizaci stále praktikují krevní mstu a za urážku se platí smrtí. Koukali na me velmi nevěřícně.
A pak se začaly množit zprávy o pohřešovaných studentech tu i onde, všichni si jistě vzpomeneme na „dvě nejdražší slepice“ vykoupené z Pákistánu…
Nedávno jsem sledovala debatu vojenských expertů. Jeden velmi tvrdě komentoval dlouho tolerované zaplavování Evropy muslimskými přistěhovalci. „Evropané si neuvědomují, že díky konfliktu v Izraeli může už brzy dojít na lámání chleba přímo na našem kontinentu. Půjde o přežití Evropanů a jejich způsobu života a hodnot. Brzy může nastat situace „buď my, nebo oni“. A já se ptám - budou, zvláště mladší generace, ochotny vzít zbraň a hájit svou zemi?“ zakončil vojenský analytik.
No, mě by to taky u těch pomateně sluníčkových generací zajímalo. Zvláště poté, co partička z LGBT komunity vyrazila nedávno s duhovým praporem do Gazy podpořit Palestince. A ti je postříleli… Jo, život je boj, kapišto, mladí? Na „medvěda“ si s rétorickým cvičením o greendealu ani máváním veselou vlaječkou nepřijdete.
