Lex občan - volební program a zákon

Fáze nultá: Pouhé probuzení z hibernace (Narušení Pavlovova reflexu)

Místo mravních imperativů do každodenní reality seniorů i mladých rodin vnášet drobné, přizemní, ale neprůstřelné paradoxy, které jim samotným vrtají hlavou, ale bojí se je domyslet:

Dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky je definice šílenství.🔄

(A. Einstein)

Už 35 let chodíme k volbám, abychom vybrali „méně vadícího z nevhodných“. Výsledek? Na orloji moci se vystřídají apoštolové a dál beztrestně privatizují veřejné rozpočty. Nám dole zbývá jen blbá nálada, dluhy a neustálé zdražování, zatímco od nás pod pohrůžkou sankcí vyžadují absolutní poslušnost.

Tento patový stav nemá v současném systému řešení. Výměna figurek nestačí.🛑

Je čas na LEX OBČAN– živý, otevřený myšlenkový koncept, který nemá žádného vůdce, předsedu ani stranu. Patří všem. Je to rámcový návrh k diskuzi, který můžeme my všichni – jako integrální MY – svobodně upravovat, doplňovat a sami rozhodnout o jeho finální podobě.

Co navrhuji k diskuzi?
1️⃣ Osobní a majetkovou odpovědnost politiků a úředníků (konec kolektivní beztrestnosti).
2️⃣ Právní vázanost volebních programů (zrada slibů = okamžitý konec v politice).
3️⃣ Skutečné efektivní opravné prostředky (odvolatelnost politiků v průběhu mandátu, doživotní zákaz funkcí pro zprofanované kádry).
4️⃣ Ochranu občanského peněžního salda před monopolním diktátem a umělou inflací. Tzn. kromě jiného - Rovné právo (nárok) řadových občanů na nutnost dosahovat přiměřeného zisku i z příjmů ze závislé činnosti.
5️⃣ Absolutní stopku sledování lidí a zrušení skrytých nátlakových poplatků (TV+R+internet).

A další a další…

Nebuďme nemyslícími zombiemi, které čekají na rozkazy elit. Lavinu strhává první vločka. Buďme tou vločkou, která začne šířit dialog namísto korporátního diktátu a multimasmediálně vnucované společenské bipolarity „MY a ONI“ a následně i blbé ná(k)lady.

Vnitřní integrita a mravní probuzení začíná u každého z nás. 🤝

👉 Tento koncept je živý. Přidej svůj názor, doplň ho, šiř ho dál. Změna je v našich rukou.

Jak zasít vločku v patologickém prostředí (Praxe tečen)

Když text na síti nefunguje, funguje krátký, konkrétní obraz ze života, který nelze zcenzurovat, protože nevyužívá politická klíčová slova. Lidé nezačnou chtít sami od sebe na základě výzvy. Začnou chtít ve chvíli, kdy v příběhu uvidí zrcadlo své vlastní situace.

Místo abstraktního hesla „Osobní hmotná odpovědnost správců“ se v rozhovoru nebo v jednoduchém komentáři použije mikropříběh:

„Když zedník postaví křivou zeď, nedostane zaplaceno a předělá to na vlastní náklady. Když politik nebo úředník podepíše zpackanou zakázku na IT systém za stovky milionů, která nefunguje, dostane odměnu a my všichni se mu složíme na opravu.

Proč má zedník menší práva na chybu než ten, kdo spravuje naše společné peníze?“

Místo termínu „Rovnováha občanského účetního salda“:

„Pořád se hádáme, jestli mají přidat učitelům nebo policistům dvě procenta. Ale nikdo neřeší, že vteřinu po tom, co jim stát přidá tisícovku, jim nadnárodní řetězec zvedne cenu másla a banka poplatky tak, že jim na konci měsíce zbude ještě méně než předtím. Dokud budeme řešit jen to, kolik nám milostivě přisypou, a ne to, kolik z nás druhou stranou vytáhnou, budeme pořád chudnout.“

LEX OBČAN / OVP&Z (Občanský volební program, zákon)

Otevřený myšlenkový koncept k celospolečenské obnově správy země

„To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou…“

(feldkurát Katz, Švejk)

Třicet pět let se jako občané účastníme podivného divadla. Každé volby se spoléháme na sliby stranických sekretariátů a doufáme v zázrak, abychom po sečtení hlasů zjistili, že jsme opět zvolili jen „méně vadícího z nevhodných“. Výměna stráží u státně rozpočtových korýtek přináší stále stejný výsledek:

roste absolutní beztrestnost těch nahoře a stupňuje se tlak, kriminalizace a sankce vůči těm dole.

Potkají se dva a jeden se ptá: „Ahoj, už víš, koho budeš volit?“

A druhý odpovídá: „No, určitě komunisty!“

A první pokračuje: „No, to je jasný, ale ve které straně?!“

Tento starý vtip se stal naší každodenní realitou. Nově vzniklé strany se chovají víceméně hůře než předlistopadová nomenklatura. Všechny bez výjimky přicházejí s plytkými, nereálnými a zřejmě už dopředu nesplnitelnými programy. Je téměř stoprocentní jistota, že nositelé těchto slibů je ihned po volbách zahodí, ze svých závazků se vylžou a na občany rezignují. Chovají se tak z jednoho prostého důvodu: protože jsou beztrestní.

To však není jen problém těchto dezertujících stran. Je to především problém náš – nás, občanů a voličů. Plně jsme rezignovali na kontrolu zastupitelské správy a na udržování souběžné přímé správy občanské. Uvěřili jsme mýtu, že jsme neschopní cokoliv změnit. Elitariát nás úspěšně otužuje a udržuje v permanentní válce všech proti všem (bipolarita MY vs. ONI).

Vyhlásili nám tichou válku bohatých proti chudým, kde stoupající maximalizace mzdové minimalizace a organizované zdražování všeho setrvale převádí veřejné prostředky od těch nejchudších k těm nejbohatším.

Funguje zde neúprosný efekt spojených nádob: každý vznik nového spekulativního milionáře generuje na druhé straně stovky a tisíce chudých. Bohatí si bez omezení a kontroly privatizují čím dál větší podíl z národního jmění, zatímco pracující většina je tlačena do morálního bahna, existenčního stresu a absolutní, stoprocentní závislosti na pravidelné výplatě jako jediném zdroji obživy. Člověk se v tomto nastavení stává nejlítější z šelem, která pro „klid na práci“ raději anonymně a davově zlikviduje každou první vlaštovku, jež by se pokusila systém narušit.

Tato patová situace nemá za stávajících podmínek pozitivní řešení.

Pouhé další volby v pořadí, bez hlubokých změn celého systému, obrat k lepšímu nepřinesou.

Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.

Je na čase, abychom jako občané začali používat svůj důvtip a dovednosti. Svatoplukovy pruty nelze zlomit, pokud drží pohromadě. Toto je výzva k vytvoření integrujícího, horizontálního MY – sjednoceného a organizovaného úsilí všech, včetně vládními elitami opovrhovaných „dezolátů“, kteří ve skutečnosti na dně nacházejí druhovou solidaritu a mravní základy sociálního pokroku.

Kde by tento stát byl, bez jejich daňové a povinných odvodů zátěže (saldo povinných mzdových a jiných odvodů v poměru ke zbývající sumě na živobytí, spíše však na pouhopouhé živoření)?

Nebýt jejich daňového, odvodového zatížení - je na tom tento stát hůře než Řecko… a podobné další „projekty“, experimenty utopických vědeckých ekonomů.

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-stredula-okamzite-chceme-otevrit-otazku-noveho-danoveho-systemu-40598512

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-clen-rozpoctove-rady-komarek-bohati-by-meli-platit-vyssi-dane-315995

Cílem není bitva a válka, ale vynucení dobrovolné spolupráce Vlády a Parlamentu na přijetí Občanského volebního programu a zákona (OVP&Z).

„Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty. Neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh.“

(Ezechiel: Pulp fiction, Historky z podsvětí)

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: POVAHA TOHOTO DOKUMENTU

Tento text není rigidním dogmatem ani programem politické partaje. Jedná se o rámcový myšlenkový koncept, otevřené dílo všeho lidu, které slouží jako fluidní základ pro doživotní celospolečenské vzdělávání a diskuzi. Je určen k neustálému doplňování, úpravám a cizelování samotnými občany z pozice horizontální spolupráce. Cílem je prolnutí přímé občanské správy se správou zastupitelskou v jeden nerozeznatelný celek ,postavený na mravnosti, spravedlnosti a humanismu.