Článek
O fotbalu se někdy říká, že je to sport, při kterém tisíce lidí sledují partu miliardářů, kteří běhají po trávníku za míčem. V rámci světových soutěží to tak skutečně může být, v Česku to ale ve skutečnosti mnohdy vypadá úplně jinak.
Nejspíš bychom nenašli člověka, který by nevěděl, kdo je to Antonín Panenka. Jeho legendární gól dloubák z roku 1976 navždy vstoupil do fotbalových dějin. Nesporně šlo o vynikajícího sportovce, bohužel se to ale podle jeho slov na výši starobního důchodu příliš neprojevilo.
Antonín Panenka popsal nuzné podmínky bývalých hvězd
Tento problém se prý navíc týká nejen jeho, ale prakticky všech ostatních fotbalistů z jeho generace. Jak Antonín Panenka konstatoval, mnozí z nich nemohou dokonce hradit ani základní zdravotní péči.
„Někteří starší, bývalí reprezentanti, nemají ani na léky, na nájmy, na základní životní potřeby. Když to řeknu naplno, žijí z ruky do huby. Je to hodně smutné,“ popsal otevřeně pro Primu CNN.
„Olympionici, kteří získali nějakou medaili, dostávají od olympijského výboru pravidelně dvakrát do roka slušnou finanční injekci. Fotbalisté, co hrávali v nároďáku, pro naši zemi vybojovali historický titul mistrů Evropy, nedostávají vůbec nic. Nikdo si na ně ani nevzpomene,“ dodal zklamaně.
V minulosti se fotbalem zbohatnout nedalo
Mnoho z vás jistě napadne, že každý člověk tak nějak tuší, že jednou bude starý a může se tedy připravit předem, zvlášť pokud během aktivních let vydělává dost. V tomto případě je to ale trochu iluze. Fotbalisté v Panenkově generaci zdaleka neměli takové platy jako dnes a profesionální smlouvy nepamatovaly na jakékoliv jistoty do budoucna. O finančním polštáři na stáří si tak většina legend může nechat jen zdát.
Kupříkladu Panenka si v polovině 80. let v Rapidu Vídeň vydělal na pozemek a stavbu domu, po skončení kariéry si ale musel hledat obživu jinde jako jiní smrtelníci. Po revoluci se snažil podnikat, nejprve si tak otevřel cukrářství, poté provozoval vinárnu.
V současnosti může být v českém fotbalu situace jiná. Pro většinu hráčů první ligy ale platí, že vydělávají kolem 80 až 100 tisíc korun měsíčně. To je pochopitelně hezká výplata, ale musíme vzít v úvahu, že tito sportovci jsou většinou ve stejném režimu jako živnostníci.
To znamená, že daně platí pomocí šedesátiprocentního paušálu a důchod jim poté vychází kolem 18 tisíc korun - tedy žádný luxusní domov pro seniory se pravděpodobně nekoná. Většina z nich se proto snaží mít také jiné zdroje příjmů, než pouze samotný fotbal.
Pomoci pro někdejší fotbalisty je jen málo
Momentálně v Česku funguje jedna organizace, která postarším fotbalistům v tíživé finanční situaci pomáhá. Jmenuje se Nadace fotbalových internacionálů a sdružuje všechny hráče, kteří kdy hráli za český národní tým. Jeho předsedou je právě Antonín Panenka.
„Přispíváme jim na léky, na pobyty v LDN, operace, lékaře, lázně… Děláme, co můžeme, sháníme peníze, kde se dá,“ popsala někdejší sportovní legenda, jak konkrétně pomoc vypadá.
Navzdory tomu, že je mu již sedmasedmdesát let, zůstává Antonín Panenka i nadále pozoruhodně aktivní. „Chodím hrát fotbálek, tenis, golf… Sport mi pořád přináší radost a potěšení. Snažím se být mezi lidmi. Jako důchodce jsem se ale nikdy necítil dobře. Jediné pozitivum je, že jako důchodce mám v Praze zadarmo MHD,“ podotkl s úsměvem.
Zdroje:
