Článek
Dne 3. listopadu roku 1872 psal lodní kapitán Benjamin Spooner Briggs dopis své matce. Měl totiž potřebu jí poděkovat za to, že se v době jeho nepřítomnosti stará o sedmiletého syna Arthura. Osobně už se nikdy nesetkají, to ale v tuto chvíli nemohl vědět.
O den později si ještě popovídal se svým kamarádem Davidem Reedem Morehousem a 5. listopadu se nalodil na loď Mary Celeste. Ta vezla z New Yorku do Janova obrovskou zásilku denaturovaného lihu v hodnotě 46 tisíc dolarů. V přepočtu na dnešní ceny by to bylo přibližně 17 milionů korun.
Členové jeho posádky pocházeli z různých koutů světa. Byl mezi nimi Dán, dva Američané a čtyři Němci. Kromě nich se v době vyplutí na palubě nacházela také kapitánova manželka Sarah a jejich dvouletá dcera Sophia. Nikdo z nich netušil, že se brzy nedobrovolně stanou součástí děsivého příběhu, který bude nahánět hrůzu ještě ve 21. století.
Mary Celeste se na moři nacházela zcela opuštěná.
O měsíc později vyděsila námořníky opuštěná loď
Měsíc poté, co se Mary Celeste vydala na cestu, došlo k něčemu velice podivnému. Mezi Azorskými ostrovy a Portugalskem si kormidelník lodi Dei Gratia jménem John Johnson všiml nezvyklého výjevu. Přibližně osm kilometrů před přídí jeho lodi se nacházela bezprizorní loď. Na jejím pohybu mu přišlo něco znepokojivého. Kymácela se a měla potrhané plachty. Jako zkušený námořník Johnson správně odtušil, že je něco v nepořádku.
Když se přiblížili na dohled, poznali loď Mary Celeste. To bylo divné. Měsíc po vyplutí z New Yorku totiž už dávno měla být v italském Janově. Když se Johnson dostal na dohled od lodi, asi dvě hodiny ji upřeně pozoroval. Neušlo mu, že nikdo není u kormidla a na palubě se po celou dobu nikdo neukázal. Proto se k plavidlu vydal první důstojník Oliver Deveau. Jeho vyprávění o tom, co na Mary Celeste uviděl, vstoupilo později do dějin.
Důstojník prohledal palubu i podpalubí, ale nikoho nenašel. To ale nebylo všechno. Na první pohled bylo totiž patrné, že posádka loď musela opustit ve spěchu. Všechny osobní věci v kajutách byly na svých místech a nezdálo se, že by se někdo pokoušel zabalit si. Zůstaly tam boty, dýmky i cennosti, na jednom nočním stolku dokonce stále spočívala otevřená lahvička s léky proti kašli.
Na lodi nic nechybělo
Deveau byl pochopitelně naprosto zmatený a tomu, co viděl, vůbec nerozuměl. V kajutě, kde spala kapitánova manželka s malou dcerou, ho upoutala neustlaná postel. V tu dobu by nejspíš žádná žena nenechala svou ložnici v podobném stavu, alespoň ne dobrovolně.
Nebylo znát, že by na lodi došlo k jakémukoliv boji, požáru nebo bouři. Kromě toho, že v podpalubí byl zhruba metr vody, tam skutečně nebylo nic zvláštního k vidění. Pod kapitánovou postelí se nacházel italský meč a na stole ležela břidlicová tabulka, na kterou někdo ve spěchu načmáral vzkaz „Fanny, má drahá ženo. Frances MR“.
Když se Deveau vrátil na svou loď, popsal vše, co na Mary Celeste viděl. Zmínil také to, že nikde neviděl kompas, chronometr ani sextant na určení polohy lodi. Chyběl také záchranný člun. Podařilo se mu ale najít lodní deník.
Vyšetřování nikam nevedlo
Posádka Dei Gratie mu nejprve nevěřila a není divu, znělo to skutečně podivně. Další údiv vzbudil také fakt, že z přepravovaného nákladu na Mary Celeste nic nechybělo, stejně jako nechyběly zásoby potravin ani vody. I kdyby byla loď napadena piráty, téměř určitě by si s sebou něco z toho odnesli. A že by se posádka z jakéhokoliv důvodu evakuovala a nevzala si s sebou ani nic k pití, se také nezdá příliš pravděpodobné.
Následně byla Mary Celeste dopravena do Gibraltaru, kde bylo zahájeno vyšetřování. Zástupce britské admirality F. Solly Flood se nezvyklému případu věnoval do konce života, nikdy se mu ale nepodařilo zjistit, co se na lodi skutečně stalo.
Jednou z vyšetřovacích verzí byl pojistný podvod, nikdy se ale neprokázalo, že by na tom bylo něco pravdy. Postupně bylo vyloučeno pirátství, zápas mezi posádkou i živelná pohroma. Jedna věc přitom admirála Flooda doháněla přímo k nepříčetnosti. Nebyl s to pochopit, jak se loď bez posádky mohla udržet na svém kurzu přes 926 kilometrů, přestože moře bylo neklidné a kormidlo zůstalo nezajištěné?
Případ byl uzavřen bez vysvětlení
Tři měsíce na případu pracovalo množství elitních vyšetřovatelů, ale marně. V březnu roku 1873 tak soudní dvůr definitivně vynesl rozsudek: „Nejsme schopni udat příčinu, proč posádka opustila Mary Celeste. Nejsme ani schopni nabídnou uspokojivou rekonstrukci událostí na palubě.“ Bylo to vůbec poprvé v britské historii, kdy byla nějaká námořní tragédie ponechána bez jasného vysvětlení.
Námořníci a novináři ale měli mnoho velmi jasných názorů, k čemu mohlo na Mary Celeste dojít. Dodnes se na tom nic nezměnilo, existuje neuvěřitelné množství více i méně uvěřitelných teorií.
Jedna z těch, které znějí alespoň trochu realisticky, mluví o otravě námelem. Jedná se o výtrusy houby paličkovice nachové, která napadá žito. Z něj se připravovala mouka nebo pivo. Pokud námel někdo požije, potkají ho podobné účinky, jako by užil LSD. Většinou jde o vizuální halucinace a sebevražedné myšlenky.
Někteří zase soudili, že se na palubě rozšířila epidemie žluté zimnice. Protože se na lodi nacházely také kočky paní Briggsové, objevilo se podezření, že se od nich posádka mohla nakazit vzteklinou.
Další teorií je například obří vlna, piráti, krakatice, vzpoura nebo dokonce útok mimozemšťanů. V každém případě nejsme ani o několik staletí blíž rozuzlení této znepokojivé záhady.
Zdroje:
