Článek
Každá doba má své. To platí snad ve všech oblastech lidského života a ani gastronomie proto není výjimkou. Zatímco dnes si v obchodech, restauracích a rychlých občerstveních můžeme dopřát prakticky libovolné jídlo ze všech koutů světa, v minulosti takové možnosti zdaleka nebyly.
To ale neznamená, že nebylo na čem si pochutnat. Nabídka zkrátka vypadala trochu jinak. Je možné, že se nám čas od času po některých pokrmech z dob totality dokonce i zasteskne.
Bufet Koruna byl naprosto legendární a kolovaly o něm šílené historky.
Bufety a socialistické hamburgery
V Československu se bufety, lidově řečeno „bufáče“ těšily velké oblibě. Zvlášť v 80. letech byl jejich naprostý boom a dalo by se říci, že šlo o naši verzi řetězců rychlého občerstvení, které si k nám našly cestu po revoluci.
Vybavení bývalo spíše skromné. Pokud jste šli do bufetu, nechodili jste tam kvůli kulturnímu zážitku, ale najíst se. Nejznámějším bufetem byla pravděpodobně Koruna, která se nacházela na Václavském náměstí a vyprávěly se o ní šílené historky. Tradovalo se, že je nutné si hlídat talíř, jinak by vám někdo mohl vaši porci sníst.
Mezi nejoblíbenější jídla, která tam byla k dostání, patřily české klasiky, jako třeba guláš, dršťková polévka, ruská vejce nebo třeba smaženky. Ty se podávaly s všemožnou oblohou a šlo v podstatě o hamburger po československu.
Ceny byly lidové. Dokonce i na Václaváku jste za hlavní jídlo zaplatili přibližně 2 koruny. Chlebíčky pak stály kolem 80 haléřů.
Ruská vejce byla podávána s vlašským salátem a majonézou. S Ruskem neměla nic společného.
Flexit se chodilo do mlíčňáku
Dnešní mládež se chodí bavit do „mekáče“, fresh barů nebo na bubble tea. Co ale puberťáci dělali za socialismu, když si o podobných možnostech mohli nechat leda zdát? Scházeli se v mléčném baru.
Nešlo o klasickou cukrárnu, ale mohli jste si zde dát třeba točenou zmrzlinu nebo tehdy velmi oblíbené mléčné koktejly. Kromě toho zde obyčejně bývala velká nabídka chlebíčků, pohárů s polárkovým dortem a řada jiných pochutin.
Posted by Jižní Čechy on Saturday, May 29, 2021
Monotónní nabídka restaurací
Restaurace často byly jedna jako druhá. Nabídka se příliš nelišila, přesto si ale návštěvníci ty pravé hospodské klasiky užívali. Dnes již ale velkou část z nich v nabídkách nenajdeme.
Málokde vám připraví třeba sekanou, srbské rizoto nebo tresčí játra. Další oblíbenou specialitou byl třeba hovězí plátek po pražsku - dušené maso s míchanými vajíčky, hráškem a šunkou. Chodilo se ale také na kuře ala bažant nebo kapustové karbanátky.
Kdo měl chuť na nějakou exotiku, mohl si v „lepším podniku“ dopřát třeba kuřecí plátek s broskví a sýrem. Dnes je sice toto jídlo považované za nefalšované gastronomické peklo, ale frčelo až do devadesátých let. V pražské Vodičkově ulici se zase objevila jedna z prvních „čínských“ restaurací, která nabízela asijské pokrmy přizpůsobené evropským chutím a nabídce surovin.
Na čem jsme si pochutnávali doma
V lahůdkách jsme si mohli koupit aspik. Většinou šlo o vejce, šunku a zeleninu zalitou v rosolovité průhledné hmotě, kterou vám obsluha položila na tácek a zabalila do papíru. Domů jsme si nosívali také uzenáče neboli rybí závitky.
Nejen pro vaření rychlovek, ale také na čundrech a táborech byl oblíbený také lančmít. Jednalo se o plechovku s mletým vepřovým masem ve slaném nálevu, která se původně vyráběla pro britské vojáky a do Československa se dostala v rámci potravinové pomoci. Normy pro výrobu byly zpočátku přísné, a tak se navzdory očekáváním jednalo o poměrně kvalitní produkt. Postupem času se ale normy rozvolnily a kvalita šla prudce dolů.
Zdroje:
