Článek
Za první republiky v Československu bylo velmi módní užívat heroin nebo kokain. Za socialismu ale byly hranice přísně hlídané, a tak se k nám tyto látky prakticky nedostávaly. Neznamená to ale, že by nebyly dostupné vůbec žádné - pouze se, jako v mnoha jiných případech, muselo improvizovat.
Domácí drogová scéna se zkrátka přeorientovala na jiné látky a velice populární byly zejména ty, které si jejich uživatelé mohli snadno a rychle opatřit sami. Některé produkty se dokonce zcela legálně daly pořídit v drogerii, jako třeba ředidla s obsahem toluenu nebo prostředek na mytí oken Iron.
Látky obsažené v ředidlech působí na centrální nervovou soustavu a výsledkem jsou pocity euforie, halucinace nebo stavy změněného vědomí. Většinou se zmíněné suroviny čichaly z igelitových sáčků nebo hadrů, které byly chemikáliemi nasáklé. Protože šlo o velice levnou záležitost, oblíbila si ji nejen mládež, ale také sociálně slabí.
Mnoho látek, které se daly využít jako drogy, se bez potíží dalo pořídit v drogerii.
Domácí výroba drog měla svá rizika
Z volně dostupných léků s obsahem pseudoefedrinu se zase podomácku vyráběl pervitin. Samotný výrobní proces je velice jednoduchý, a tak se k němu uchýlil kde kdo. Následky provizorních podmínek ale mohly být závažné, hrozily nejrůznější nehody při vaření nebo zdravotní komplikace v případě, že nebyl dodržen správný postup.
Samostatnou kapitolu pak představovaly přírodní látky s psychoaktivními účinky. Jednalo se například o volně rostoucí lysohlávky nebo o konopí, které se stalo populárním zejména v osmdesátých letech. Hašiš, který se z této rostliny vyrábí, dokonce dal vzniknout celé československé subkultuře „hašišáků“.
Přestože se ale v Československu drogy očividně vyskytovaly, počet osob, které byly skutečně závislé, byl o něco menší než v západních zemích. To má hned několik důvodů. První z nich je již zmíněná nedostupnost podstatné části tvrdých drog.
Socialismus se na narkomany díval skrz prsty
Socialistický stát se navíc snažil veškerou drogovou činnost potírat, protože se užívání návykových látek považovalo za patologii, která se neslučovala s ideálem socialistické společnosti. Rozsáhlý aparát StB situaci bedlivě sledoval a narkomanům hrozily tvrdé tresty.
Nezůstalo ale jen u represe. Probíhala také masivní propaganda a již tehdy existovaly preventivní programy, které měly na občany výchovně působit. Největší pozornost se stejně jako dnes věnovala mládeži. Nejen školy, ale také pionýrské oddíly pořádaly nejrůznější přednášky a kampaně proti drogám, což určitý dopad jednoznačně mělo.
Jako prevence fungovala do jisté míry také sociální struktura. Zvlášť na venkově byly sousedské komunity a širší rodiny velmi soudržné. Pokud by některý z jejích členů propadl drogám, téměř jistě by to brzy věděli úplně všichni a okolí by intenzivně tlačilo na to, aby dotyčný svůj problém urychleně řešil.
Na cigarety a alkohol se často zapomíná
Minimálně na první pohled to tak může vypadat, že situace je dnes mnohem horší než za socialismu. Zapomínáme ale ještě na jeden faktor, a tím jsou společensky tolerované drogy. Mezi ty s největšími dopady patří cigarety a alkohol.
Zatímco dnes kuřáků spíše ubývá a když už někdo kouří, většinou používá méně škodlivé elektronické cigarety, v minulosti neexistovalo zdaleka tolik protikuřáckých opatření a bílý dým se vznášel téměř na každém kroku.
Přístup k alkoholu se také proměnil. Pijácká kultura byla vždy součástí československého národního obrazu a téměř nikoho nepobuřovalo, pokud muži po práci skočili „na jedno“. U mladší generace ale alkohol již zdaleka tolik netáhne, a dokonce i mezi bouřlivou mládeží v současnosti najdeme mnoho abstinentů.
Zdroje:
