Článek
V dnešní době si nastávající maminka může vybrat porodnici zcela dle své preference. K dispozici jsou porodní sály, porody do vody, duly vybavené vonnými olejíčky a celou řadou dalších vymožeností. Současný systém pochopitelně není dokonalý, vždy je zkrátka co zlepšovat. Za minulého režimu si ale ženy o podobných podmínkách mohly nechat jen zdát.
Zatímco v dnešní době začíná převládat názor, že těhotenství není nemoc a porod není lékařský zákrok, za socialismu se věda i společnost na porody dívala jako na čistě medicínskou záležitost. Tomu také odpovídal celkový přístup.
Porodnice kdysi :)
Posted by Vzpomínky na socialismus on Friday, October 23, 2020
Mužům vstup zakázán
Možnost zvolit si porodnici neexistovala. Každá žena se v příslušný čas odebrala tam, kam podle bydliště spadala. Mužům byl vstup zapovězen, budoucí tatínci tak své manželky doprovodili ke dveřím a opět se s nimi setkali teprve v době, kdy byly i s novorozencem propuštěny domů.
Na pokojích, které kolikrát připomínaly spíše vojenský lazaret, se nacházelo vždy velké množství žen, které neměly vůbec žádné soukromí. A to jak na oddělení šestinedělí, tak pokoji na předporodní přípravu, kterému se lidově říká „hekárna“. Na pomoc personálu mohly rodičky většinou zapomenout, naopak se stávalo, že sestry přišly maminkám vynadat, že během kontrakcí hekají až moc.
„Mamka dostala vynadáno za to, že ji odtekla plodová voda mimo určené místo, tedy postel. Dostala hadr a musela to sama vytřít,“ zavzpomínala pro Deník.cz Ludmila, jedna z pamětnic. Kromě toho se často z hekárny nesmělo nikam odejít bez dovolení, což bylo nepříjemné například proto, že toalety se zpravidla nacházely pouze na chodbě.
Bonding po porodu neexistoval
Když už došlo na samotný porod, následovala cesta na vykachlíkovaný porodní sál s klasickým porodním lůžkem. Rodilo se na zádech a možnosti různých úlevových technik byly značně omezené. Pro závažnější případy existoval císařský řez, ale většinou znamenal nevzhlednou svislou jizvu od pupku až do podbřišku. Bikini řez se začal praktikovat až později.
Jakmile dítě bylo na světě, je dnes zvykem přiložit ho mamince k hrudi a ponechat jim dostatek času na to, aby se mohli seznámit. V minulosti se ale nic takového nepraktikovalo. Sestry miminko odnesly ke zvážení a změření, okamžitě ho umyly, oblékly a matce ho poté pouze ukázaly.
Následně bylo dítě odneseno na novorozenecké oddělení, kde bylo v péči dětských sester. Tam se nacházelo velké množství novorozeňat v zavinovačkách, která bez povšimnutí ležela v postýlkách. Za maminkami je dovezli pouze na kojení, které probíhalo pouze v pravidelných tříhodinových intervalech.
„Děti ležely na takovém vozíčku, jako housky jedno vedle druhého, a sestry je rozdávaly rodičkám. Jedou se mi stalo, že mi chtěli strčit cizí dítě,“ prozradila webu Proženy.cz jedna z žen, která porodila své dítě za socialismu.
Správná socialistická žena posiluje hned po porodu
Žádné návštěvy v porodnici nebyly povoleny. A to dokonce ani pro tatínky nebo babičky. Děti jim tedy ženy ukazovaly přes okenní sklo jako zvířecí mláďata v zoologických zahradách. Pokud si některá maminka vzpomněla, že si něco zapomněla doma nebo jí něco schází, měla smůlu.
Ani po návratu z porodnice to nebyl žádný med. Všeobecně platnou poučkou totiž bylo, že správná socialistická žena netrpí žádným poporodním blues, co možná nejdříve se vrací k běžné práci a navíc u toho ještě dobře vypadá.
Zatímco dnes se tak například nedoporučuje začít se cvičením a větší fyzickou zátěží dříve než po šestinedělí, v minulosti byly ženy nabádány, aby posilovat začaly ihned po návratu z porodnice. O zdraví nebo kondici přitom nešlo. „Svislé břicho není zaviněno porodem, nýbrž vaší nedbalostí,“ uváděla například rodičovská příručka Naše dítě, která byla vydána v roce 1963.
Zdroje:
