Článek
Jak moc si Češi Karla IV. váží, dokládá fakt, že byl před několika lety v anketě zvolen Největším Čechem. Vzhledem k tomu, kolik toho pro své království vykonal, není divu, že ho všichni mají v ohromné úctě. Než se ale stal mužem, jako kterého ho popisují učebnice dějepisu, musel nejprve z nezkušeného prince dospět v muže, který je připraven být státníkem.
Dětství v náruči milující matky, královny Elišky Přemyslovny, si malý Karel, který se tehdy ještě jmenoval Václav, příliš dlouho neužil. Již ve věku tří let ho totiž otec, král Jan Lucemburský, v důsledku vleklých rozepří manželce odebral. Odvezl ho nejprve na hrad Křivoklát a když mu bylo sedm let, syna poslal na výchovu do Paříže.
Protože se synem počítal jako s budoucím českým králem, bylo mu jasné, že chlapec se musí ještě hodně naučit, poznat svět a také se seznámit s těmi správnými lidmi. Začátky ve Francii ale byly krušné. Nejen, že neovládal místní jazyk, ale najednou se musel začít věnovat intenzivnímu studiu a seznámit se s prostředím.
Karla IV. známe jako úctyhodného panovníka. Jako teenagera si ho představit umí málokdo.
Ženáčem se stal již v osmi letech
V osmi letech ho otec oženil se stejně starou Blankou z Valois. Vzhledem k věku šlo pochopitelně pouze o formální sňatek. Obě děti i nadále vyrůstaly odděleně a u dvora se pouze setkávaly. Již tehdy ale bylo dobře patrné, že si dobře rozumí.
Když mladý princ, který ve Francii přijal jméno Karel, přišel do náročného období dospívání, bylo všem okolo něj jasné, že si s ním ještě hodně užijí. Puberta totiž v jeho případě udeřila opravdu tvrdě, takže byl mladík jako utržený ze řetězu.
Několikrát se snažil utéct z domu a vyrazit za dobrodružstvím, měl svou vlastní hlavu a nebyla s ním rozumná domluva. Kromě toho se také za pomoci provazového žebříku snažil unést svou manželku Blanku.
Cesta do Itálie z něj měla udělat muže
Následně se svou chotí strávil nějaký čas v Lucemburku, líbánky ale trvaly jen do té chvíle, než ho otec Jan Lucemburský povolal, aby s ním vyrazil do Itálie. Doufal totiž, že ve společnosti ostatních šlechticů a rytířů tvrdohlavý Karel konečně přijde k rozumu a stane se mužem.
Karel nebyl příliš rád, že musí opustit Blanku, do které byl pravděpodobně skutečně zamilovaný. V Itálii se ale velmi rychle otrkal a začal vyvádět psí kusy. Od ostatních mužů v otcově družině totiž kromě životní moudrosti pochytil i řadu zvyků, které by se nedaly označit za právě ctnostné.
Užíval si víno, hostiny a dokonce i společnost žen. Právě na jedné ze slavností, kde byl hostem, byl své manželce poprvé nevěrný s jistou dvorní dámou. Následně proháněl všechny sukně, na které narazil, a bylo mu přitom úplně jedno, jestli je dotyčná stará, mladá, svobodná či vdaná. Není proto divu, že si jeho otci za krátkou dobu měšťané začali chodit stěžovat, že jim svádí dcery nebo manželky. Jan Lucemburský, který byl známý svou bohémskou povahou, nad tím ale jen mávl rukou.
Bál se, že ho za smilstvo stihne boží trest
V podobném stylu mladý Karel pokračoval ještě nějakou dobu. Poté ho ale jako zbožného křesťana dostihly výčitky svědomí. Několik dní se pouze modlil a toto období bylo završeno děsivým snem, ve kterém viděl anděla pomsty, kterak jednomu z jeho příbuzných ohnivým mečem usekl přirození.
Mladý Karel se začal bát, že by ho mohl podobný osud stihnout doopravdy, pokud nezanechá smilnění. S tímto snem se svěřil otci, kterž se ho snažil uklidnit a vysvětlit mu, že by sny neměl brát tak vážně. Podle dobových zdrojů se ale následně ukázalo, že zmíněný příbuzný skutečně po nějaké době padl v boji. A co víc, nepřítelův šíp ho zasáhl do oblasti rozkroku.
To byla pro Karla poslední kapka. Rozhodl se, že od této chvíle nebude podvádět svou manželku a bude se chovat jako cnostný muž. S tímto nastavením se také později z Itálie vracel domů. V tu chvíli samozřejmě netušil, že v průběhu života zplodí nějaké levobočky a bude mít mnohé milenky, z nichž některé dnešní historici dokonce znají jménem.
Zdroje:
