Článek
Ženy se přirozeně krášlily už od pravěku. Za minulého režimu to nebylo jiné, faktem ale je, že nabídka obchodů byla velmi omezená. Některé produkty nebyly prakticky k dostání, jiné bylo třeba složitě shánět.
Některé dámy se tak ve snaze líbit se uchylovaly k nejrůznějším podomácku vyrobeným řešením. Nakolik byla účinná nebo zdravotně nezávadná, je možná lepší příliš nepřemýšlet.
Posted by Dermacol CZ & SK on Thursday, August 22, 2019
Líčidla byla jen pro vyvolené
Jednou z hlavních věcí, která byla nedostatková, byla dekorativní kosmetika. Zatímco na Západě byla zcela běžná, u nás si ji často obyčejná žena koupit nemohla. Kromě toho, že mohla být nákladná, jí bylo málo. To, co dorazilo, si tak často rozebraly prodavačky nebo manželky nejrůznějších státních úředníků.
Nedostatkový byl také krycí make up. Problémová pleť zvlášť v mladším věku ale nebyla ani tenkrát nic neobvyklého, proto na poptávku reagoval Ústav lékařské kosmetiky, kde byl vyvinut první československý krycí krém, který se dodnes prodává pod značkou Dermacol. V roce 1969 dokonce licenci na tento přípravek koupil Hollywood. Na plátně sice vypadal skvěle, na obličeji ale dělal prakticky masku.
Správná socialistická žena je ale vynalézavá. Proto se místo očních linek někdy používaly třeba vypálené sirky a jako řasenka mohl posloužit krém na boty. Někomu možná vyprávěla babička, že rty si barvila červenou řepou a proti lesku stačil obyčejný dětský pudr. Na zpevnění účesů se zase používala cukrová voda nebo dokonce pivo. V parném létě, kdy se to venku rojí vosami, to jistě nemuselo být dvakrát příjemné.
Vlasy často vypadaly jako ovčí rouno
S vlasy to vůbec bylo komplikované. Kosmetiky nebylo dvakrát na výběr, a tak jediná otázka spočívala v tom, zda použít kopřivový, heřmánkový nebo březový šampon. Další péče se opět vyráběla doma, používaly se tak třeba vajíčkové masky nebo octová voda.
Kdo toužil po blond vlasech, odbarvil si je peroxydem. Velmi módní byla také trvalá, jejíž nevýhodou bylo, že po čase začaly být vlasy vysušené a lámavé. Ke stylingu se používaly laky na vlasy, dostupné byly ty od značek Taft nebo Lybar.
Vonět jsme mohly jako Rusky
Další problematickou záležitostí byla vůně. Jak si nejspíš sami pamatujete, nebylo zvykem se holit, a to ani u žen. Chloupky v podpaží tak mohly vytvářet nepříjemný odér, pokud se člověk zpotil. V pozdějších letech se daly sehnat spreje značek Fa nebo Impulse, ale jejich účinnost byla sporná. Často se jejich vůně pouze smísila s potem, což bylo ve výsledku ještě horší.
Z Rumunska se dovážela vůně Eva, ze Sovětského svazu zase Duch Moskvy. V Tuzexu se občas objevily lepší parfémy, ale nebylo to vždy. Většinou tak byly naskladněny třeba na Vánoce.
Nivea je tu s námi již přes sto let.
Mýdlo bylo dříve vhodným dárkem
Čeho jsme ale naopak měli velký výběr, byla tuhá mýdla. K dostání byla jak ta obyčejná kostková, tak o něco lepší, mýdla luxusní. Některé ženy měly rády ústeckou značku Elida, která nabízela asi největší škálu různých vůní. Mýdlo ale nesloužilo zdaleka jen jako hygienický prostředek. Velmi často jej ženy dostávaly jako dárek, dávalo se do prádelníku kvůli vůni a často také mohlo na úřadě posloužit jako drobný úplatek.
Velkou slávou bylo, když se na trhu objevily pleťové krémy. Zatímco dnes si ale můžeme vybrat z řady produktů podle konkrétního účelu, v minulosti byly univerzální. Modrá Indulona nebo Nivea v plechovce se tak na desítky let stala nezbytnou součástí koupelnových skříněk československých domácností.
Zdroje:
