Článek
V kultovním hororu Dětská hra z roku 1988 je ústředním motivem ďábelská panenka Chucky, která je pomocí voodoo ovládána sériovým vrahem jménem Charles Lee Ray. Ta pod jeho vedením páchá samé strašlivé skutky.
Asi každý, kdo vyrůstal v devadesátých letech, o posedlé panence někdy slyšel a dost možná se jí také večer v potemnělém dětském pokoji bál. Kdybyste ale tenkrát tušili, že inspirací pro vznik jejího příběhu byla reálná hračka, nejspíš byste už nikdy nezamhouřili oči.
K panence malý chlapec ihned přilnul
V roce 1904 došlo v městečku Key West na Floridě k zásadní události. Malý chlapec, který se jmenoval Robert Eugene Otto, ale nikdo mu neřekl jinak než Gene, slavil narozeniny. Od svého dědečka dostal nevšední dárek, totiž hadrovou figurínu chlapce, který byl stejně velký jako on.
Obrovská panenka se stala nejlepším kamarádem malého hocha, který ji dokonce pojmenoval po sobě - Robert a oblékl ji do svého vlastního námořnického oblečku. S Robertem pak Gene trávil každou volnou chvíli, spal s ním v pokojíčku a seděl vedle něj na židli u jídla.
Jeho rodičům to nejprve připadalo roztomilé. Později si ale všimli, že se v přítomnosti panenky začínají v jejich domě dít zvláštní věci. Začalo to tím, že slyšeli, jak si Gene s Robertem povídá a domem se nese nejen jeho hlas, ale také odpovědi, které byly vyřčeny naprosto jiným tónem. Nejprve tomu ale nepřikládali zvláštní význam a domnívali se, že se zkrátka jedná o výsledek synovy zapálené hry.
V okolí Roberta se začaly dít zvláštní věci
Časem ale začali mít dojem, že Robert má pokaždé ve tváři trochu jinou grimasu. To byl samozřejmě nesmysl, protože panenka se pochopitelně nedovede nijak tvářit. Jejich pochybnosti ale vzrostly ve chvíli, kdy došlo k hrůzostrašnému incidentu.
Jednoho večera slyšeli ze synova pokoje křik. Když mu přispěchali na pomoc, čekal na ně hrůzný pohled. Chlapec se krčil schovaný pod dekou a v nohou postele ležel Robert. Veškeré zařízení pokoje bylo rozházené a rozbité, což Gene vysvětloval tak, že to všechno má na svědomí jeho hadrová panenka.
Překvapivě se ale navzdory těmto děsivým skutečnostem Gene odmítal Roberta vzdát a jeho vztah k němu pokračoval i v dospělosti. Z chlapce se stal excentrický umělec, pro kterého byla jeho dětská hračka i nadále středobodem světa.
Kurátorka muzea ve Fort East Cori Convertito má dnes Roberta na starost.
Pro panenku zrekonstruoval podkroví domu
„To, co si lidé skutečně pamatují, by pravděpodobně označili za nezdravý vztah k panence. Nosil ji všude s sebou, mluvil o ní v první osobě, jako by to nebyla panenka, ale Robert. Jako by byl živou bytostí,“ uvedla kurátorka muzea Fort East Martello na Floridě Cori Convertito.
Roberta si Gene přestěhoval do svého nového domu, do kterého se posléze přistěhovala také jeho manželka Anna. Ta ovšem z manželova vztahu k loutce vycpané pylinami nebyla vůbec nadšená. Stěžovala si například na to, že se sama doma bojí, protože ji neustále děsí Robertův smích.
Na svého muže tak neustále naléhala, aby se panenky zbavil, bohužel ale nepochodila. Malý ústupek poté nastal ve chvíli, kdy se Gene rozhodl pro Roberta zrekonstruovat podkroví domu a přemístit ho právě tam. Děti sousedů si poté začaly stěžovat, že je z okna půdy pozoruje nepřátelsky vyhlížející figurína v námořnické čepici.
Guess who this person is, and why he's so important to me! Photo in the collection of David L. Sloan.
Posted by Robert the Doll on Monday, January 25, 2016
Nová majitelka domu se rozhodla Roberta vystěhovat
Panenky se Anna nemohla zbavit ani poté, co Gene v roce 1974 zemřel, protože trval na tom, že musí i nadále zůstat v domě. Proto vdově nezbylo nic jiného, než vilu i s Robertem prodat, aby od něj konečně po letech měla klid.
Nová majitelka domu Myrtle Reuterová si s Robertem, jehož majitelkou se nedobrovolně stala, užila své. Její návštěvy se ho bály a přísahaly, že slyší jeho smích a kroky v podkroví. Navíc sama Myrtle měla dojem, že se figurína sama přemisťuje po domě a dělá na ni zlé grimasy.
Po dvaceti letech se konečně odhodlala Roberta zbavit, a tak ho darovala muzeu v Key West na Floridě, kde se ve vitríně s tlustým sklem nachází dodnes. Několik měsíců poté žena zemřela, zda to mělo nějakou souvislost s tím, že se rozhodla posedlou panenku vystěhovat, ale pochopitelně nikdo s jistotou neví.
V muzeu se stále šklebí z vitríny
Zaměstnanci muzea popisují, že Robert vypadá, jako by stárl, jeho vlasy se zdají šedivější a rysy méně patrné. Stále však údajně děsí návštěvníky strašidelnými úšklebky. Některé zdroje také uvádí, že si panenka udržuje teplotu, jakou vídáme u živých organismů.
Kurátorka Cori Convertito, která se o Roberta stará a jednou ročně ho z vitríny vyjme, aby jej zkontrolovala, ale není bezpodmínečně přesvědčená o tom, že je skutečně prokletý.
„Nevím. Opravdu nevím. Nikdy jsem s ním neměla špatnou zkušenost. Nikdy jsem se necítila nepříjemně. Vždycky jsem k němu měla neutrální vztah, je to zkrátka moje práce, kterou musím udělat, a tak jdu a udělám ji. A ať už na tom něco je, nebo není, Robert mi nijak nepřekáží a nechá mě dělat, co je třeba,“ uzavřela.
Zdroje:
