Článek
Jistě se našli tací, kteří se na vojnu těšili. Mnoho chlapců se jí ale bálo jako čert kříže. A pravděpodobně měli proč, pro mnohé z nich to bylo poprvé, kdy se museli pustit máminy sukně a postarat se sami o sebe. Ocitli se v neznámém prostředí, kde je čekala disciplína, nevybíravé vtípky zkušenějších mazáků a po nocích se jim stýskalo po děvčatech.
Zúčastnit se povinné vojenské služby museli za socialismu prakticky všichni muži, pokud byli alespoň trochu zdraví. Někteří se sice snažili opatřit si u lékaře takzvanou modrou knížku, která by je z této povinnosti vyvázala, naprostá většina z nich se ale vojně vyhnout nemohla.
Výjimku měli snad jen vysokoškoláci, kteří měli vojnu o polovinu kratší a někdy si ji mohli odkroutit v rámci civilní služby. Některé profese, jako například horníci, mohli využít pouze půlroční vojnu v rámci náhradní služby a totéž platilo také pro policisty, což mělo patrně motivovat mladé, aby se rozhodli posílit její řady.Kvůli tomu byli ale všichni zmínění pochopitelně trnem v oku svým vrstevníkům, kteří podobné štěstí neměli.
Na vojně se mnozí kromě sebeobrany naučili také zlozvyky.
Branci se šikanovali mezi sebou
Jakmile mladík narukoval, všechno se pro něj změnilo. Musel se dát ostříhat, nafasoval erární oblečení a vybavení a pomyslně se stal pouhou položkou na seznamu, kde jsou do určité míry ztráty povoleny. Násilí v armádě skutečně nebylo výjimkou a zvlášť v šedesátých letech nebylo úplně málo případů, kdy někdo vojnu nepřežil.
O největší šikanu se ovšem paradoxně nepostarali nadřízení, ale služebně starší branci. Ten, kdo již v armádě nějakou dobu sloužil, byl považován za váženějšího mazáka a vůči nováčkům, neboli bažantům či zelenáčům, si mohl leccos dovolit - pochopitelně za tichého souhlasu autorit, které často otočily hlavu stranou.
Nově příchozí tak často plnili roli jakýchsi holek pro všechno. Čekal je úklid za zkušenější kolegy, obstarávání jídla navíc nebo nucené dělení se o cigarety. V noci pak bývali terči nejrůznějších krutých žertů, obyčejně se tak příliš nevyspali.
Některé mladíky vojna dohnala k sebevraždě
Není proto vůbec divu, že některé rekruty dříve či později postihly psychické potíže, které si s sebou někteří odnesli i do následujícího života. Výjimkou nebyly ani sebevraždy v mužstvu.
Překvapivě však nemalé množství případů, kdy si někdo sáhl na život, neproběhly po dlouhých měsících systematické šikany, ale již během přijímače. Během tohoto čtyři týdny trvajícího období měli nováčci velmi tvrdý režim, žádné vycházky a čekal je velký dril.
Poprvé se se svými blízkými mohli vidět až během slavnostního skládání vojenské přísahy, kde museli slibovat věrnost KSČ, pracujícímu lidu a Sovětské armádě. Až třetina sebevražd branců proběhla právě v tomto velice náročném období.
Mnozí muži mají i pozitivní zážitky
Na druhou stranu nelze asi říci, že by na vojně bylo špatné úplně všechno. Mnozí muži na ni vzpomínají v podstatě jako na takový akčnější tábor, zážitky s oblibou vypráví vnoučatům a dokonce si našli kamarády na celý život.
O tom, zda by měla být povinná vojenská služba obnovena, se v poslední době hodně diskutuje. Společnost se dělí na dva tábory. První se domnívá, že již vzhledem k bezpečnostní situaci v Evropě by to bylo vhodné.
Ta druhá je naopak toho názoru, že ani vojna nemůže nahradit profesionálně vycvičenou armádu a spíše by bylo vhodné motivovat občany například ke vstupu do aktivních záloh.
Zdroje:
