Článek
Válku většinou chápeme jako čistě mužskou záležitost. V případě Druhé světové války to ale rozhodně neplatí. Pro americkou armádu například pracovaly ženy, které testovaly nebo přesouvaly letadla. Mnohem pokrokovější ale byli v Sovětském svazu, kde disponovali prvním čistě ženským leteckým plukem.
558. pluk podnikal bombardovací nálety a sloužila v něm pouze děvčata, a to nejen na pozicích pilotek, ale také navigátorek a pozemního podpůrného personálu. Protože hukot jejich letadel byl něco, co žádný Němec uprostřed noci rozhodně nechtěl slyšet, začali jim nacisté říkat „Nachthexen“, neboli v překladu „Noční čarodějnice“. Důvodem bylo, že jim tento děsivý zvuk připomínal svištící čarodějnické koště.
Stalin povolil tři ženské pluky
Ženy, které dovedly létat s letadly, nebyly v Sovětském svazu ničím neobvyklým. Ve 30. letech bylo totiž letectví populárním koníčkem, a tak mnoho dívek bylo příslušnicemi leteckých klubů. Když ale v roce 1941 Německo napadlo Sovětský svaz, oficiálně letkyně v armádě sloužit nesměly.
Hlavní popularizátorkou myšlenky, že by se to mělo změnit, byla Marina Mikhaylovna Raskova. Ta dostávala tisíce dopisů od dalších žen, které by do armády rády narukovaly. Byla to tak právě ona, kdo dopisy pečlivě pročetl, vytřídil a následně ukázal Stalinovi spolu s žádostí, aby bylo ženám umožněno sloužit v letectvu.
Diktátor se nad vznesenou prosbou zamyslel a následně povolil vznik tří čistě ženských pluků. Šlo o 586. stíhací letecký pluk, 587. bombardovací letecký pluk a 588. noční bombardovací letecký pluk. Přihlásily se tisíce zájemkyň, do každého pluku jich pak bylo přijato kolem čtyř stovek.
Marina Raskova se zasadila o vznik tří ženských vojenských pluků.
Obtěžování v armádě a tvrdé podmínky
Většina z rekrutek byla velmi mladá, jen málokterá z nich byla starší šestadvaceti let. Čekal je velmi náročný rok, během kterého podstoupily výcvik. Ten se v ničem nelišil od toho, který absolvovali jejich mužští kolegové. Nadřízení je skutečně v ničem nešetřili a jedinou úlevou, kterou historici zaznamenali, bylo to, že fasovaly o něco více mýdla.
Potýkat se musely také s nepřátelským prostředím armády, která mezi sebou dívky příliš nechtěla. Nejen, že jim někteří dávali najevo, že by se měly raději držet plotny, ale setkávaly se také s nejrůznějším obtěžováním.
Noční čarodějnice, tedy 558. pluk, se interně řídil svými vlastními přikázáními. Bylo jich celkem dvanáct, přičemž hned to první bohatě ilustruje, jaká uvnitř jednotky panovala nálada. „Buď hrdá na to, že jsi žena,“ stálo v něm.
Bomby házely z práškovacích letadel
Mezi nálety si dívky krátily čas nejrůznějšími činnostmi. Malovaly si na letadla květiny, kreslily si oční linky tužkami určenými pro záznamy v navigačních mapách a dokonce i vyšívaly.
Vzhledem k nedostatku vybavení v armádě dostaly k dispozici letadla Polikarpov Po-2, které se většinou využívaly spíše jako práškovací letadla nebo k cvičným letům. Bylo velmi zastaralé, létalo jen velmi omezenou rychlostí a uneslo pouze dvě bomby. I tak muselo létat velmi nízko kvůli nedostatečné nosnosti, což znamenalo, že nálety se daly provádět pouze v noci.
To znamenalo mimo jiné nutnost vypořádat se s krutými sovětskými zimami, které komplikovalo i to, že armáda dosud nikdy nepotřebovala ženské uniformy. Noční čarodějnice proto dostaly ty mužské, které jim neseděly a často jim byly velké. Zejména boty si tak musely vycpávat kusy hadrů, aby v nich vůbec mohly chodit.
Letadla Polikarpov Po-2 byla technicky velmi zastaralá.
Po válce skončily Noční čarodějnice nedoceněné
Technické nedostatky ale ve skutečnosti měly také své výhody, jak se později ukázalo. Protože zastaralá letadla byla vyrobena převážně ze dřeva a plátna, nezachytily je radary, což znamenalo, že mohla nepozorovaně přistát téměř kdekoliv. Byla lehká a tím pádem lépe ovladatelná. Protože úkolem Nočních čarodějnic bylo především narušit morálku Němců, podnikaly klidně i 8 až 18 náletů za jedinou noc. Nejeden nacistický voják se tak nejspíš bál jít si večer lehnout.
Výsledky 558. pluku byly obdivuhodné. Od června 1942, kdy byl pluk poprvé vyslán do boje až do října 1945 jednotka provedla více než 23 tisíc letů, nalétala 28 tisíc hodin a shodila přes 3 000 tun bomb a 26 tisíc zápalných granátů. Mohly si tak započítat třeba sedmnáct zničených mostů, devět železničních tratí, dvě nádraží, šestadvacet skladišť, dvanáct skladů pohonných hmot a dalších cílů. Patří jim zásluhy také za to, že shazovaly zásoby potravin a dalšího vybavení ostatním sovětským jednotkám.
Do konce války padlo třiatřicet Nočních čarodějnic, mezi nimi i jejich zakladatelka Marina Raskova. Vojenské přehlídky, která se po vítězství v Sovětském svazu konala, se ale 558. pluk účastnit nesměl. Jejich letadla prý byla příliš pomalá.
Zdroje:
