Článek
Olympijské hry si většina z nás spojuje s fantastickými výkony, rekordy a emocemi, které sledují miliony lidí po celém světě. Ne všichni si ale uvědomují, jak extrémní zátěž pro lidské tělo tyto soutěže představují.
Nejrůznější zranění jsou proto na olympiádách poměrně běžná. Smrt sportovce přímo během soutěže nebo oficiální přípravy je ale naštěstí něco, k čemu dochází jen velice zřídka. Přesto se ale v historii her několik takových tragických událostí odehrálo.
Pomazal se voskem a zemřel na přehřátí
Jedním z prvních nešťastníků byl Francisco Lázaro, portugalský maratonec, který se svým skonem zapsal do dějin olympijských her ve Stockholmu v roce 1912. Osudného dne bylo velké horko a Lázaro během závodu zkolaboval. Podle dobových zpráv si na tělo měl natřít vosk, aby zabránil spálení sluncem, což nakonec vedlo k přehřátí organismu. Zemřel následující den na následky úpalu a selhání srdce.
O několik desítek let později došlo k další tragédii na Letních olympijských hrách v Římě roku 1960. Dánský cyklista Knud Jensen během týmového silničního závodu zkolaboval, spadl z kola a utrpěl těžké poranění hlavy, kterému později podlehl. Jeho smrt vyvolala diskuzi o užívání stimulantů ve sportu. Některé zprávy totiž naznačovaly, že Jensen mohl před závodem užít doping. Jiné zdroje to ale vyvrací a jako hlavní příčinu kolapsu uvádí horko a vyčerpání. Ať už to bylo jakkoliv, po tomto incidentu se doping při soutěžích začal řešit intenzivněji než dřív.
Francisco Lázaro po maratonu zemřel na úpal.
Boby jsou smrtící sport
Zimním olympijským hrám se bohužel tragické momenty též nevyhly. Důvodem je především to, že při mnoha sportech se závodí ve velmi vysokých rychlostech. V Innsbrucku v roce 1964 zahynul při tréninku australský alpský lyžař Ross Milne, který nešťastnou náhodou narazil do stromu. Oficiálního závodu se tak ani nedožil.
Ve stejném roce přišel o život také Kazimierz Kay-Skrzypecki, britský reprezentant v jízdě na bobu. Stejně jako v předchozím případě, také on zahynul při tréninku na olympijské dráze. Jeho smrt tehdy upozornila na rizika tohoto relativně nového sportu, který se tehdy snažil prosadit mezi tradiční olympijské disciplíny.
Bohužel tento tragický osud nepotkal jen jeho. Na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010 zahynul gruzínský závodník v jízdě na bobu Nodar Kumaritašvili. Došlo k tomu při tréninkové jízdě jen několik hodin před zahajovacím ceremoniálem. Osudným se mu tenkrát stal náraz do ocelového sloupu u okraje dráhy. Jeho smrt otřásla celou sportovní komunitou a vedla k okamžitým změnám. Trať byla upravena a snížila se maximální rychlost.
Letošní Olympiáda již má svou první oběť
Přestože na letošních Zimních olympijských hrách v italském Miláně se zatím soutěžit nezačalo, může si již tento ročník připsat první (a doufejme, že také poslední) oběť. Tentokrát se jí ale nestal sportovec.
Během příprav celého areálu totiž při noční směně zemřel noční hlídač, který měl na starost jedno ze stavenišť. Důvod jeho skonu byl v dnešní době těžko uvěřitelný, dotyčný nebožák totiž podle informací italských úřadů umrzl. Osudné noci bylo mrazivých -12 stupňů Celsia.
Jak přesně k tomu došlo a zda byla využita nějaká opatření, která mohla zajistit bezpečnost zaměstnanců, je nyní předmětem vyšetřování. V tuto chvíli tak není zřejmé, zda někdo za incident ponese zodpovědnost.
Přestože každá ze zmíněných tragédií vedla k debatě o bezpečnosti na Olympijských hrách a skutečně byla přijata řada opatření, nelze bohužel možnost, že dojde k neštěstí, zcela eliminovat. To je ostatně riziko téměř každého sportu, a tak je potřeba k němu nepřistupovat pouze jako k zábavě, ale také k něčemu, z čeho je vždy potřeba mít respekt.
Zdroje:
