Článek
Tudorovskou Anglii zná většina lidí jen z výpravných televizních seriálů, ve kterých jsou všichni čistí, upravení a atraktivní. Skutečnost ale byla výrazně horší, historická města totiž uměla být pořádně špinavá a páchnoucí místa.
Přemýšeli jste někdy nad tím, jak asi vypadaly středověké veřejné toalety? Jak nejspíš tušíte, nešlo o nic pro slabé žaludky. A co bylo horší, vzhledem k absenci kanalizace byla jejich údržba skutečně pro odvážné. Udržovat latríny v pořádku bylo tak moc důležité, že ve středověké Anglii dokonce vznikla samostatná profese, která se touto nevděčnou činností zabývala.
Středověké hradní toalety bylo třeba pravidelně udržovat.
Žumpaři středověku se starali o hradní žumpy i latríny
Pracovníkům, kteří se tomuto řemeslu věnovali, se říkalo „farmáři gongů“. Zní to sice zvláštně, ale vysvětlení je jednoduché. Pojem „gong“ totiž tenkrát znamenal jak lidské výkaly, tak toaletu samotnou.
Zmínění čističi pracovali zásadně v noci, aby nenarušili provoz toalet a nepobuřovali ostatní pohledem na věci, které zkrátka nikdo nechce vidět. Jejich prací bylo jednou za dva roky kompletně vyprázdnit a vyčistit hradní žumpu. Přijímali ale platby také za jednotlivé latríny po celém městě. Za každou vyvezenou tunu přitom obdrželi dva šilinky.
K práci potřebovali v každém případě lopatu, kbelík a jednoho či více fyzicky zdatných kolegů. V případě náročnější zakázky se ale neobešli ani bez povozu. Odpad se totiž vyvážel za město, což v některých případech mohla být pořádná dálka.
O splachovadle si na hradě mohli nechat zdát
Splachovací záchod byl vynalezen až v roce 1596, častěji se ale začal vyskytovat teprve ve druhé polovině devatenáctého století - a to ještě pouze v bohatších domácnostech. Středověká toaleta byla oproti tomu konstruována velmi primitivně a jediné, co potřebovala, byla gravitace.
Na hradech se jednalo o kruhový otvor zabudovaný přímo do hradních zdí, na kterém byla umístěna dřevěná lavice. Pokud jste jako děti jezdili na nefalšované zálesácké tábory, kde jste si museli dokonce i latríny postavit sami, nejspíš si to dovedete živě představit.
Většinou se hradní záchody nacházely na těch nejodlehlejších místech, konkrétně v Londýně pak byla řada pevností postavena poblíž Temže, aby mohl obsah latrín padat rovnou do řeky. Pokud se zrovna hrad nacházel od řeky či moře dál, využívaly se žlaby nabo šachty, které sváděly odpad do společné žumpy pod hradem. A právě tu museli „gongoví farmáři“ čistit.
Pracovalo se pod rouškou noci
Ačkoliv znalosti medicíny a hygieny pochopitelně nebyly na stejné úrovni, jako dnes, lidé si byli vědomi toho, že latríny a žumpy mohou být zdrojem nákazy. Proto se z nich vše, co začalo hnít, muselo urychleně vyvézt za město. Dále se žumpy čistily pokaždé, když se naplnily. Na hradě to mohlo trvat roky, běžné latríny, které se nacházely na různých místech ve městě, ale vyžadovaly častější údržbu.
Vzhledem k technologickým možnostem nebyly nikdy žumpy dokonale utěsněné. Kapaliny z nich proto mohly odtékat. Tuhé části všeho, co se do nich dostalo, pak zůstávaly na dně. Právě tyto vrstvy nehezkých věcí bylo třeba pravidelně odstraňovat.
Pracovní doba středověkých žumpařů většinou začínala kolem deváté hodiny večerní a končila v pět ráno. Po tuto dobu všichni ostatní obyvatelé měst klidně spali a čističi tak mohli nerušeně pracovat. Týmy se skládaly ze tří nebo čtyř mužů. Jeden z nich lopatou plnil kbelík, druhý jej vytahoval pomocí lana a ostatní náklad odnášeli do vozíku.
Nevděčná práce byla dobře placená
Historie si pamatuje mnoho případů, kdy byl někdo zavražděn na toaletě. Atentátník se zpravidla ukrýval rovnou v ní a svou oběť po usednutí probodl zbraní. Proto se stávalo, že byli žumpaři žádáni, aby zkontrolovali, zda se na latríně neděje něco neobyklého a případné útočníky odstranili rovněž.
„Gongových farmářů“ se lidé štítili, proto museli zpravidla bydlet v předem určených částech města. I přesto ale měla tato nelehká profese své výhody - třeba to, že byla štědře placená. Pokud si i přesto chtěl někdo přilepšit, mohl obsah latríny prodávat farmářům za městem. Ti jej poté využili jako hnojivo a byli ochotni za něj dobře zaplatit.
Zdroje:
