Článek
Příběh malé Rosalie Lombardo osud ukončil dne 6. prosince roku 1920. Tehdy v italském Palermu řádila španělská chřipka, která u teprve dvouleté dívky vyvolala zápal plic. I přes veškerou péči mu ale dítě nakonec podlehlo.
Pro její rodinu to byla zdrcující událost. Obzvlášť dívčin otec Mario Lombardo se s tragédií nedokázal smířit, a tak se rozhodl, že své dceři zajistí alespoň symbolický věčný život. Obrátil se proto na jistého Alfreda Salafia, který se věnoval taxidermii a balzamování.
Muž odvedl vynikající práci. Podařilo se mu totiž tělíčko zakonzervovat natolik dobře, že i dnes, po více než století, vypadá, jako by malá Rosalia před chvílí usnula. V sicilských kapucínských katakombách se nachází dodnes a je vyhledávaným cílem turistů, kteří se na věčně spící dítě chtějí podívat.
Rosalia Lombardo dodnes vypadá, jako by jen spala.
Vypráví se, že mumie čas od času mrkne
Kromě toho, že se jedná o skutečně velmi zdařile nabalzamované tělo, je zde ale ještě jeden důvod, proč je pro řadu lidí Rosalia tak zajímavá. Říká se totiž, že čas od času holčička mrkne. Návštěvníci tak doufají, že zrovna oni toho budou moci být svědky.
Dlouhé roky se věřilo, že jde o Boží zázrak, případně nevysvětlitelný paranormální jev. Teprve relativně nedávno se podařilo tuto záhadu racionálně vysvětlit. V roce 2009 totiž potomci Alfreda Salafia zpřístupnili jeho pozůstalost kurátorovi Kapucínských katakomb Dariu Piombino-Mascaliovi.
Ten se ponořil do poznámek, který Salafio zanechal, a zjistil velmi zajímavý fakt. Místo tradičních metod balzamování se totiž muž rozhodl použít nekonvenční metodu, která spočívala v injekční aplikaci speciální směsi chemických látek přímo do tkání. Díky tomu došlo k jeho dokonalému zakonzervování. Co přesně tato směs obsahovala? Šlo o glycerín, formalín, síran zinečnatý, chlorid a alkoholový roztok s kyselinou salicylovou.
Záhada mrkající mumie byla po letech vyřešena
Zajímavostí je, že u Rosalie nedošlo k vyjmutí vnitřních orgánů, jak je při mumifikaci běžné, a tak si je odborníci mohli pomocí moderních zobrazovacích metod prohlédnout.
Je ale jasné, že mrtvé tělo, byť dokonale zachovalé, nedovede samo od sebe mrkat. Vědci, kteří mumii zkoumali, dospěli tehdy k závěru, že tělo zkrátka reaguje na změny vlhkosti a teploty v katakombách občasným mrknutím.
Tato teorie ale byla o něco později vyvrácena, a to na základě pozorování kurátora katakomb. Ukázalo se totiž, že se na těle Rosalie začínají objevovat lehké známky rozkladu, a to zejména na barvě pokožky. Proto musela být rakev přesunuta do prostor, které jsou o něco sušší.
Na novém místě bylo více světla, což mu umožnilo, aby si oči dívky lépe prohlédl. Zjistil při tom, že její oči ve skutečnosti nejsou úplně zavřené. Efekt mrkání tak vzniká proto, že úhel, pod jakým dopadá světlo, se během dne mění, a tak řasy Rosalie vrhají pokaždé trochu jiné stíny.
Zdroje:
