Článek
V roce 2017 si v novinách mladý muž, který v rámci zachování anonymity na internetu vystupuje pod přezdívkou Marco, všiml fotografie muže, který mu byl povědomý. Později popsal, že jako první ho upoutaly specificky tvarované úzké rty.
Zmíněného muže text popisoval jako vlivného sexuologa Helmuta Kentlera, z jehož hlavy vzešel v 80. letech minulého století nápad, nad kterým nejspíš bude naprostá většina lidí pouze nevěřícně kroutit hlavou.
Za podpory a finanční podpory německé vlády totiž vedl dlouhodobý experiment, jehož podstatou bylo svěření opuštěných a zanedbávaných dětí do péče pedofilů. Kentler se totiž domníval, že v péči lidí, kteří „mají děti skutečně rádi“, bude těmto sirotkům určitě lépe, než v ústavní péči.
Zneužívání viděl jako pozitivní vliv
Možnost, že se malí svěřenci nechtěně stanou objektem touhy svých pěstounů, ho nijak neznepokojovala. Naopak byl toho názoru, že zvlášť u mentálně zaostalých dětí jim to možná dokonce bude ku prospěchu.
Jedním z nedobrovolných účastníků bizarního projektu byl v dětství sám Marco, což je také důvodem, proč si doktora Kentlera dobře vybavoval. Navzdory jeho silnému přesvědčení, že dělá dobrou věc, by ale Marco své vzpomínky jako pozitivní rozhodně nepopsal.
Jako malý chlapec se dostal do domácnosti inženýra Fritze Henkela. Jak později popsal v rozhovoru pro web Newyorker, to, co zažíval, by se rozhodně nedalo popsat jako harmonické prostředí pro zdravý duševní vývoj mladého člověka.
Když Henkel dostal Marca do péče, bylo mu sedmačtyřicet a byl svobodný. Byl to již osmý adoptivní syn, kterého Henkel do své domácnosti během šestnácti let přijal. V minulosti si sice učitel jednoho z chlapců všiml, že se muž ke svým synům chová zvláštně, ovšem veškeré prošetřování bylo na základě dobrozdání doktora Kentlera zastaveno.
Kentler a Henkel byli dobří přátelé, a tak není překvapivé, že právě díky tomuto vztahu se všechny děti dostaly do domácnosti pedofilního inženýra. Oba muži si pravidelně telefonovali, aby se známý sexuolog dozvěděl, jak se jednotlivým svěřencům daří. Marco vzpomíná, že jejich rozhovorům vůbec nerozuměl, ale měl z nich nepříjemný pocit.
Velmi často k němu v noci nevlastní otec přišel do pokoje a požádal ho, aby „se s ním směl pomazlit“. Co to přesně znamenalo, nejspíš není těžké si představit. Marco to ovšem nepokládal za nic mimořádně špatného.
Znásilňování viděl podobně jako jídlo
„Nemyslel jsem si, že to, co se děje, je dobré, ale myslel jsem si, že je to normální. Přemýšlel jsem o tom trochu jako o jídle. Lidé mají různé chutě na jídlo, stejně jako mají někteří lidé různé chutě, když přijde na sexualitu,“ vysvětlil později.
V domácnosti Fritze Henkela žil Marco až do svých jednadvaceti let. Do té doby musel snášet jak zneužívání, tak bití a záměrnou izolaci od světa. Teprve poté se dokázal svému nevlastnímu otci vzepřít a postavit se na vlastní nohy.
Hrozné zacházení na něm zanechalo následky. I v dospělostmi trpí úzkostmi a depresí, kromě toho má také potíže udržet si stálé zaměstnání. Z toho důvodu také spolu s jedním ze svých nevlastních bratrů v roce 2016 podal v Berlíně oficiální stížnost. Berlínský soud následně rozhodl, že oběma mužům bude vyplaceno odškodné v rámci mimosoudního vyrovnání. O jeho výši zatím nejsou spolehlivé informace.
Kentler se zodpovědnosti vyhnul
Co se týká doktora Kentlera, ten zemřel již v roce 2008, a tak pro něj jeho šílený experiment neměl žádné následky. Jeho reputace však zásadně utrpěla a dnes jeho dílo za přínos vědě nepovažuje snad nikdo.
Jednou z jeho celoživotních snah totiž bylo dosáhnout legalizace pohlavního styku mezi dětmi a dospělými. „Zjistil jsem, že ve většině případů mají pederastrické vztahy velmi pozitivní efekt na osobní rozvoj chlapců, zejména pokud je pederast současně chlapcovým mentorem,“ uvedl například bez ostychu v jednom z rozhovorů. Také z toho důvodu se dnes řada lidí domnívá, že také on sám byl pedofilní orientace.
Berlínská radnice dodnes provozuje speciální horkou linku, na kterou se mohou obrátit všichni, kdo byli v dětství součástí tohoto experimentu. Přesná čísla obětí ale nejsou známá. Doktor Kentler si totiž nevedl žádnou evidenci.
Zdroje:
