Článek
V dnešní době se příprava vánočního cukroví v ledasčem proměnila. V obchodech je tak velký výběr surovin, že ty pravé najde každý. Pro ty zaneprázdněné je zde možnost koupit si hotová těsta na nejoblíbenější sváteční pochoutky, případně si je rovnou můžeme předem objednat u cukráře. V kuchyni máme mnoho nejrůznějších pomocníků, kteří pečení znatelně usnadňují.
Jak to ale vypadalo v dobách totality? S pečením se obvykle začínalo s velkým předstihem, a to zejména proto, že příprava byla kvůli absenci technických vymožeností časově náročnější. Bílky na sníh se šlehaly v ručním šlehači, těsto se mnohdy hnětlo vařečkou ve velké míse. A co se surovin týká, byly doby, kdy bylo těžké sehnat dokonce i obyčejné kakao.
Vánoční pracny se dnes již příliš často nepečou.
Vystačit jsme si museli s tím, co dům dal
Jaké druhy cukroví tedy v socialistickém Československu frčely ze všeho nejvíce? Pojďme si zavzpomínat na ty nejoblíbenější druhy retro cukroví. Některé možná doma ještě připravujete, některé si budete pamatovat od babičky a o jiných možná uslyšíte úplně poprvé.
Ze všeho nejdříve bylo potřeba se včas zásobit kvalitními surovinami. Pokud zrovna některá nebyla k dostání, nezbývalo nic jiného, než v kuchyni experimentovat. Místo kakaového prášku se tak používal karob, místo másla populární margarín nebo dokonce sádlo. Mleté oříšky se nahrazovaly strouhankou a dokonce i ovesnými vločkami. Naprosto nezbytné bylo také v létě připravit dostatek domácí marmelády.
První vánoční cukrovinky obvykle lidé dostali v práci. V řadě podniků totiž bylo zvykem zaměstnance před svátky podarovat vánoční kolekcí. Většinou šlo o plněné čokoládové bonbony zabalené do lesklého obalu. Ty se v mnoha domácnostech věšely mezi ozdoby na vánoční stromeček.
Pečené cukroví si pamatujete od babičky
Z pečených druhů cukroví, které známe i dnes, pochopitelně nechyběly vanilkové rohlíčky, linecké cukroví nebo perníčky. Na ty měla obvykle každá rodina svůj vlastní recept, který jen málokdy prozradila. Z těch méně známých stojí za to připomenout pracny, kterým se někdy říká také medvědí tlapy. Jednalo se o oříškové cukroví, které se vtlačovalo do formiček. V některých domácnostech se připravovaly také husarské knoflíky. Šlo o kulaté zákusky s marmeládou uprostřed, které bylo specifické tím, že do těsta patřilo sádlo. Ne každý proto měl toto cukroví v oblibě, protože sádlo šlo z těsta trochu cítit.
Další retro zajímavostí bylo strojkové cukroví. Použít šlo prakticky libovolné těsto, které se poté vytlačovalo ze speciálního lisu a postupně se odkrajovaly jednotlivé kousky. To přípravu značně urychlovalo. Doma už lis na cukroví má nejspíš jen málokdo, pokud si jej ovšem nehýčká jako vzpomínku na babičku.
Sandokanovy oči byly velmi populární druh nepečeného cukroví.
Nepečené pochoutky byly jednoduché a módní
Během socialistické éry bylo velice populární nepečené cukroví. To mělo několik důvodů, zaprvé obvykle nevyžadovalo žádné speciální suroviny, zadruhé stále ještě nebylo pravidlem, že v každé domácnosti měli troubu. Připravit nepečené cukroví ale zvládl prakticky každý, kdo měl dvě ruce.
Připravovaly se třeba ovesné kuličky, které se skládaly z vloček, cukru, másla, rumu a kakaa. Poté se obalovaly v kokosu a čekalo se, až ztuhnou. Dnes se připravují také, ovesné vločky ale v receptu nahradily drcené piškoty.
Dalším velmi módním druhem vánoční pochutiny byla domácí čokoláda. K její přípravě byly třeba formičky, většinou ve tvaru vánočních kaprů. Složení bývalo mnohdy spíše improvizované, a tak rozhodně nešlo o kvalitní čokoládu. Šlo ale o velmi jednoduchou aktivitu, do které se mohly zapojit i nejmenší děti.
A na závěr připomeneme ještě naprostý hit, který se jmenoval Sandokanovy oči. Bylo potřeba připravit těsto z tuku, cukru, kokosu a sušeného mléka. To se poté vlévalo do formiček, navrch se položila lentilka (právě ta vytvářela onen charakteristický vzhled oka) a poté se cukroví nechalo ztuhnout v lednici nebo za oknem. Někdy se ještě polovina takto vzniklého bonbonu namáčela do rozpuštěné čokolády.
Zdroje:
