Článek
Hromadné stravování bylo za socialismu zcela běžné a často i vedoucí pracovníci zamířili na oběd do stejné vývařovny, jako jejich zaměstnanci. Kuchařky bývaly od rány, s ničím se moc nepáraly a nakládaly univerzální hnědou omáčku nebo španělské ptáčky na talíře jako na běžícím pásu.
Jejich zařízení bylo většinou napříč podniky velmi podobné. Stejné béžové umělohmotné tácy, podobné broušené sklenice a výdejní okénko, odkud se linula vůně oběda.
První velké jídelny se začaly objevovat již ve čtyřicátých letech a během chvíle se staly skvěle fungujícím mechanismem. Hledělo se na předepsané normy, které zcela konkrétně stanovovaly, jak má který pokrm vypadat, kolik knedlíků dostane jeden strávník a na jak velkou porci masa máte nárok.
Dršťková polévka je jedním z nejtypičtějších pokrmů z jídelen.
Polévky z gastronomického pekla
Vzpomínáte si ještě na ty nejtypičtější pokrmy, které jste mohli v kantýně dostat? Nechyběly pochopitelně polévky, už naše babičky totiž věděly, že polévka je grunt, zatímco ostatní je špunt.
Velmi častá a oblíbená především u mužů byla dršťková, setkat jsme se ale mohli také s rajskou, klasickým zeleninovým vývarem s kapáním nebo kontroverzní drožďovou polévkou, která mnohé strávníky spíše děsila. Podobně se mimochodem vařilo také ve školních jídelnách a pro školáky byla právě poslední zmiňovaná polévka především postrachem.
Hlavní chody byly obvykle založené na principu tradiční české kuchyně. Zeleniny zpravidla příliš mnoho neobsahovaly a pokud vůbec, šlo převážně o oblohu talíře. Pokrmy se tak skládaly hlavně z masa, přílohy a omáček - a to znamená jediné, mnoho mouky a tuku.
Legendární UHO se hodilo opravdu ke všemu
Frčely klasické omáčky s knedlíky, jako třeba guláš, rajská nebo znojemská. Jedním z populárních jídel byly také španělské ptáčky s rýží, sekaná a nebo uzené s hrachovou kaší. V některé dny bylo ale připraveno také odlehčené jídlo, což mohl být třeba špenát.
Vynechat rozhodně nesmíme ani naprostou legendu socialistické gastronomie, a to univerzální hnědou omáčku neboli UHO. Její výhodou bylo, že se hodila skutečně ke všemu, ať už šlo o knedlíky, rýži nebo těstovinám.
Samostatnou kategorii pak představovala jídla, která dnes řada z nás příliš nemusí, ale v minulosti byla často propagována jako zdravá. Mohla to být třeba dušená játra, luštěniny na milion způsobů nebo ryby. O lososovi jsme si ale mohli nechat jen zdát.
Okurkový salát a buchtičky se šodó byly stálice
Čas od času připravovaly kuchařky také sladká jídla. Nejspíš se vám automaticky vybaví buchtičky se šodó, na kterém často plaval škraloup. Lidé se dělili do dvou táborů, buď buchtičky milovali, nebo naprosto nenáviděli. O něco větší radost většinou návštěvníkům jídelny udělaly třeba ovocné knedlíky.
A na samotný závěr si musíme připomenout doplňkový sortiment jídelen. Roli dezertu velmi často plnily kompoty, které se dnes již zdaleka nekonzumují tak často. Přednost dáváme spíše čerstvému ovoci, které je v současnosti o mnoho dostupnější.
Často nechyběly také saláty. Největší klasikou je pochopitelně ten okurkový, který dnes již příliš dojmu neudělá. Mohl být ale také mrkvový nebo třeba zelný. Ve velké části závodních jídelen bylo také možné zakoupit něco menšího na zub, co si zaměstnanci mohli donést do kanceláře. Populární byly třeba chlebíčky nebo vejce v aspiku.
Zdroje:
