Článek
Na oblečení dnes máme mnoho nároků. Většinou chceme, aby odpovídalo módě, bylo vyrobené z kvalitních materiálů a cítili jsme se v něm příjemně. V minulosti to ale mohlo být značně odlišné, jedním z nejdůležitějších kritérií tak často byla zkrátka dostupnost - výběr byl omezený, materiály méně kvalitní. Není proto vůbec divu, že řada lidí si raději šila sama.
Před rokem 1989 jsme si většinou o lněném nebo bavlněném oděvu mohli jen nechat zdát. Používala se tehdy populární umělá vlákna. To mělo výhody, ale také nevýhody. Mnoho kousků bylo značně odolných, na těle ale nebyly příjemné a estetická stránka věci byla často silně diskutabilní.
Odložte žehličky, krimplen přežije vše
Žehlení dnes většina domácností považuje za zbytečné a pokud nejde o sváteční košili, ani se s ním nezdržuje. Pro předchozí generace ale byla představa zmačkaného oděvu vrcholně ostudná, a tak nezbývalo, než trávit hodiny nad žehlícím prknem. Tedy jen do té chvíle, než se objevily nemačkavé materiály.
V 80. letech obzvlášť frčely dva z nich, a to krimplen a dederon. Maminky si radostí mnuly ruce, nejen, že vůbec nebylo potřeba takové kousky žehlit, ale byly tak umělé, že po vyprání byly suché za pár hodin. Pokud jste se tak na poslední chvíli potřebovali hodit do gala, bylo to přímo ideální.
Krimplen se používal především k výrobě dámského oblečení. Ženy si na něm cenily toho, že bylo téměř nemožné ho zničit. Bohužel měl ale hned několik podstatných nedostatků. Jedním z nich byly špatné teplotní vlastnosti, v zimě totiž nehřál, zatímco v létě v něm bylo vedro k padnutí.
V šatech jako v sauně
Umělé vlákno kromě toho není vůbec prodyšné, takže stačilo jen postavit se k topení (v zimních měsících nic ojedinělého) a okamžitě jste se zapotili. Nedostatek vzduchu se pak postaral o nepříjemný zápach. A co bylo ještě horší, umělé vlákno pot nasálo, takže oblečení často zapáchalo dokonce i po vyprání a prakticky ho nebylo možné vyčistit.
Krimplen sloužil spíše pro nóbl šatstvo, v běžné dny se nosil dederon. Vyráběly se z něj květované zástěry, které tenkrát měla každá pořádná hospodyňka. Tento materiál se snadno skládal a byl velmi lehký. Bohužel ale také klouzal a elektrizoval, což se projevilo třeba na vlasech, jakmile jste si podobné oblečení přetáhli přes hlavu.
Nutno ovšem říci, že tento materiál měl i své výhody. Daly se z něj ušít nákupní tašky, které se daly složit do úplně maličkého balíčku. Ten se pak pohodlně vešel i do malé kabelky nebo dokonce do kapsy. Že by ale šlo o zvlášť oku lahodící pohled, se říci nedá.
Dederonové zástěry měly doma snad všechny hospodyňky.
Vánoce se nesly v duchu potu
Pokud jste se tedy takto vymódili na Vánoce, mělo to jeden nevyhnutelný efekt. Vzhledem k tomu, že se v domácnostech topilo, vařilo a peklo ve velkém, není těžké si představit, že tam bylo jako v sauně. Ženy v krimplenových šatech nebo silonových halenkách se nepříjemně potily a protože deodoranty zdaleka nebyly tak účinné jako dnes, výsledný efekt byl přímo pekelný.
Muži na tom ale nebyli o moc lépe. Obvykle totiž sáhli po košili ze směsi materiálů, která též obsahovala umělá vlákna. Na trhu se také objevily kousavé svetry, které rozhodně neměly nic společného s vlnou. Výsledek? Oblečení bylo prodyšné a savé zhruba jako igelitový sáček.
Osmdesátky navíc měly velmi specifickou estetiku. Nosily se výrazné barvy, divoké vzory, lesklé materiály a ramenní vycpávky. Dnes by se takhle člověk jen tak neoblékl, pokud by zrovna nemířil na diskotéku. Tehdy jsme ale na své vzezření byli náležitě hrdí.
Nezbývá než dodat, že každá doba má zkrátka svoje.
Zdroje:
