Článek
Pokud to máte do supermarketu daleko, zrovna se vám nikam nechce nebo marodíte, není žádný problém využít některou z online prodejen, která vám nákup pohodlně doručí až ke dveřím v papírových taškách. Dnes již najdeme jen málo vesnic, kam by alespoň některá z existujících firem nejezdila, a tak si můžeme dopřát všechno, co máme rádi, třeba i na chatě.
Přemýšleli jste ale někdy, jak se nakupovalo na vesnici dřív, pokud šlo o malou obec, kde by se prodejna zkrátka neuživila? Nebývalo totiž pravidlem, aby každý měl auto. Pokud šlo například o osamělé seniorky, nejspíš by bývaly zůstaly o hladu.
Pojízdné prodejny začala jako první ve velkém provozovat Jednota.
Pojízdné prodejny vznikaly už za první republiky
Ve skutečnosti ale existovalo i v socialistickém Československu řešení, které se od toho dnešního liší méně, než bychom čekali. Šlo o pojízdné prodejny, které kupodivu existovaly už za první republiky, k jejich velkému rozmachu ale došlo teprve na přelomu čtyřicátých a padesátých let.
Za tímto účelem se využívaly například vyřazené autobusy, dodávky nebo nákladní auta. První pojízdné prodejny ale nenabízely potraviny, ale něco docela jiného - oblečení a textil. Provozovaly je podniky Textilia a Tep, a to proto, aby se snížil rozdíl mezi městem a venkovem. Ve stejnou dobu začaly fungovat také pojízdné knihovny a dokonce i biografy.
V padesátých letech začala vznikat síť prodejen Jednota, jejichž sortimentem bylo převážně klasické „smíšené zboží“. Nejprve nic nerozvážely, zato ale budovaly své provozovny i na venkově. V menších osadách se ale pochopitelně nevyplatilo obchod provozovat, a tak vznikla pojízdná prodejna Jednoty.
Nakupovalo se podle jízdního řádu
Jezdila podle předem stanoveného jízdního řádu a ze začátku jich bylo jen málo. Také nabídka byla menší a omezovala se víceméně pouze na základní potraviny. Protože si ale tato služba rychle získala na oblibě, na konci sedmdesátých let jich po republice jezdilo již přes sedm stovek.
Také sortiment se postupně rozšiřoval. Ve stálé nabídce bývalo trvanlivé zboží, jako například sušenky či konzervy. Dále pak ovoce a zelenina, maso a uzeniny. Pořídit jste si mohli také základní kosmetiku a textilní zboží. Pokud jste ale měli zájem o mléčné výrobky nebo pečivo, obvykle jste si ho museli objednat předem.
Po revoluci však éra tohoto stylu nakupování postupně skončila. Síť Jednota přestala být dotovaná státem a poptávka byla stále menší. Jednak začalo být běžnější dojet si autem nakoupit, jednak obyvatel vesnic začalo na řadě míst ubývat.
V devadesátých letech na slávu pojízdných prodejen navázala společnost Family Frost.
Dnes jsou pojízdné prodejny rarita
V devadesátých letech ale nápad převzala společnost Family Frost, jejíž svítivě žluté auto vyhrávající melodii na celou náves si většina z nás velmi dobře pamatuje. Barevné dodávky ale rozvážely primárně mražené zboží, ať už šlo o zeleninové směsi, polotovary a především zmrzliny, díky kterým se především děti na příjezd zmíněné prodejny velmi těšily.
Existují obce, kam pojízdné prodejny jezdí dodnes. Na rozdíl od minulého režimu je ale již provozují soukromníci a většinou jde o opravdu zapadlé vsi, případně chatové osady v rekreačních oblastech.
Na některých místech se zvlášť v posledních letech experimentuje s další novinkou, a to samoobslužnou prodejnou. V té není potřeba žádná prodavačka, neboť je vše řízeno umělou inteligencí a zaplatit se dá pouze bezhotovostně. Nakoupit tak můžete ve kteroukoliv denní či noční hodinu po všechny dny v roce. Pro seniory to nejspíš nebude vhodná možnost, ti ostatní ale rádi přijdou, i kdyby jen ze zvědavosti.
Zdroje:
