Článek
Legendární lékař Sigmund Freud se významně zasloužil o rozvoj psychologie a psychiatrie. Přestože mnohé jeho teorie i metody jsou z dnešního pohledu zastaralé a značně diskutabilní, položily základ pro pozdější rozvoj vědy.
Jeho osobnost ale měla také své stinné stránky. Freud se po celý život potýkal s duševními potížemi a trpěl depresivními stavy. Zřejmě aby si od nich alespoň trochu ulevil, vytrvale kouřil jeden doutník za druhým.
Sigmund Freud po celý život bojoval s psychickými potížemi.
Přestat kouřit zarputile odmítal
Když mu bylo osmatřicet let, projevily se u něj první zdravotní potíže. Pálilo ho na hrudi, postihla ho srdeční arytmie, dušnost a také brnění rukou. Lékaři ho vyšetřili opravdu zevrubně, avšak přesnou diagnózu se jim nepodařilo určit. Uvažovali například o angině pectoris nebo zánětu srdce, nic z toho ale nakonec nepotvrdili.
Dnešní věda je toho názoru, že jeho potíže způsobila zrychlená srdeční činnost, jejíž původ patrně tkvěl ve Freudovu dlouhodobě neuspokojivém duševním stavu. Přestože si s ním ale tehdejší odborníci nevěděli rady, shodli se alespoň na tom, že by měl pro všechny případy přestat kouřit. Již jen ta myšlenka ho ale stresovala natolik, že kvůli pocuchaným nervům naopak kouřil ještě více.
Že je na nikotinu závislý, si Sigmund Freud dobře uvědomoval a nijak se nepokoušel to popírat. Několikrát se pokoušel se svým nezdravým koníčkem skoncovat, nejdéle to vydržel sedm týdnů. Později se nechal slyšet, že po tu dobu byl zcela zlomený, práce neschopný muž. Jakmile si ale zapálil, jeho nálada se opět výrazně zlepšila.
Řekl, že se jde projít a odebral se do nemocnice
V jednašedesáti letech si Freud všiml zvláštního otoku horního patra v ústech, který se střídavě objevoval a opět mizel. Nejprve si o tom nic nemyslel, později ale vypozoroval, že otok se zmenší pokaždé, když si zapálí. Proto tomu svou spotřebu doutníků přizpůsobil. S největší pravděpodobností trpěl ztluštěním ústní sliznice, kterému se říká leukoplakie. Jde o předstupeň rakoviny, o čemž ovšem v tu dobu nemohl mít ani tušení.
Dlouhých šest let se nic nedělo, až jednoho dne známý psychoanalytik objevil útvar přímo ve svých ústech. Nějakou dobu ho zkrátka ignoroval, protože se ale zvětšoval, nakonec usoudil, že bude přece jen lepší vyrazit k lékaři. Ten okamžitě věděl, že se jedná o karcinom ve značně pokročilém stádiu. V minulosti ale lékaři neinformovali pacienty o jejich stavu nijak podrobně, a proto Freudovi sdělil, že nejde o nic zásadního a lze to vyřešit pouze drobným zákrokem.
S tím se Freud spokojil, a proto ani své rodině neřekl, že se chystá na operaci. Zkrátka jednoho dne oznámil, že jde na procházku, místo toho ale zamířil do nemocnice. Zákrok byl proveden ambulantně a bohužel nepříliš kvalitně. Chirurg útvar pouze povrchově seřízl, což nemohlo dalšímu rozvoji rakoviny zabránit a on to nepochybně musel vědět. S největší pravděpodobností tak pouze chtěl Freudovi dát falešný pocit naděje, že se může uzdravit.
Chirurg se unikátní zákrok učil předem na mrtvole
Odebrané vzorky tkáně byly podrobeny analýze a rakovina byla definitivně potvrzena. Lékaři ale ani tehdy Freuda neobeznámili s diagnózou a místo toho mu předepsali ozařování. To ale na tento typ nádoru neúčinkuje, a tak jediným efektem bylo poškození tkání a prudké bolesti.
Teprve po čtyřech měsících nezměrného utrpení se konečně lékaři odhodlali svému pacientovi sdělit pravdu. Kromě toho mu také navrhli další operaci, při které by mu byla částečně odstraněna část horní i dolní čelisti, přičemž by následně obdržel vyjímatelnou protézu.
Věhlasný chirurg Pichler, který operaci prováděl, se nejprve seznámil se skutečným stavem pacientových úst. Jakmile zjistil, že Sigmund Freud má zhnisanou a rozpadlou pravou část patra, část horní čelisti, sliznici tváří, kousek jazyka a část dolní čelisti, začal upřímně pochybovat, zda se mu vůbec podaří nádor odstranit. Proto si vše nejprve vyzkoušel na mrtvole.
Po operaci opět začal kouřit
Zákroky byly nakonec třeba dva a byly provedeny pouze v částečné anestezii. Poté byl Freud naprosto zbědovaný a nemohl mluvit ani jíst. K tomu bylo třeba několikrát upravit protézu, než mu konečně seděla. Jakmile k tomu došlo, vrátil se do své ordinace a opět začal kouřit. V důsledku toho se mu v ústech objevovaly nové a nové leukoplakie, které mu museli v nemocnici opakovaně odstraňovat.
Třináct let po operaci ale nemoc udeřila znovu. Ať dělal doktor Pichler cokoliv, nedařilo se ji dostat pod kontrolu. Nádorové bujení se začalo šířit dál do hlavy, blížilo se k oční jamce a bylo neoperovatelné. Freudovi se nakonec rozpadla část obličeje, kde vznikl otvor. To ale ještě nebylo to nejhorší.
Freudova protéza se musela mnohokrát upravovat, než mu přijatelně seděla.
Vlastní pes nesnesl jeho zápach
Hnijící části tkání a kostí totiž začaly silně zapáchat. Sigmund Freud tak musel pobývat pod moskytiérou, aby na něj nesedaly mouchy. Jeho pes nedokázal nevábný odér snést, a tak se ke svému páníčkovi odmítal přiblížit.
Dne 21. září 1939 psychoanalytik usoudil, že už toho bylo dost. „Milý Schure, jistě si vzpomínáte na náš první rozhovor. Tehdy jste mi slíbil, že mě nenecháte na holičkách, až přijde čas. Teď už je to jenom trýzeň a nemá to smysl,“ sdělil jednomu ze svých ošetřujících lékařů. Jinými slovy si prakticky řekl o eutanázii. Schur jeho přání splnil. Aplikoval mu nejprve jednu injekci morfinu a po dvanácti hodinách druhou. Freud poté upadl do kómatu a už se neprobudil.
Utrpení Sigmunda Freuda trvalo dlouhých šestnáct let. Po celou dobu ho snášel zcela klidně a nejspíš se jednoduše rozhodl řídit svým vlastním citátem: „Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, ale jen vám to tak bude připadat.“
Zdroje:
https://bulvarnihistorie.cz/nemoci/rakovina-rozlozila-freudovi-vnitrek-ust-nakonec-pozadal-o-eutanazii-morfiem/
