Článek
Vznik školních družin v socialistickém Československu byl prakticky nutnost. Razil se totiž trend, že správná socialistická žena není v domácnosti, ale chodí do práce vytvářet ty pravé hodnoty. Proto bylo potřeba zařídit, aby děti měly kde trávit volný čas po vyučování a jen tak se nepoflakovaly po ulicích.
Ty úplně první se proto začaly objevovat už v padesátých letech. Zdaleka ovšem nešlo pouze o odkladiště potomků, počítalo se s tím, že si malí školáci pod dozorem vychovatelky udělají domácí úkoly a připraví se na další vyučování.
Pokud se někomu v hodinách příliš nedařilo, mohl se v rámci družiny účastnit také doučování. Samozřejmostí byla připravená svačina, prostor pro hraní, ale také sportovní a vzdělávací aktivity.
Propaganda i po škole
A tím se dostáváme k jednomu velmi podstatnému rozdílu oproti družinám dnešním. Byly totiž považované za výchovná a sociální zařízení, tudíž měly krom jiného vychovávat mládež v duchu socialismu. V podstatě tak šlo o další z mnoha míst, kde se dětem dostalo té správné ideologie.
Obvykle se družina nacházela přímo v budově školy a počet míst se uzpůsoboval tomu, o jak velkou základní školu šlo. Minimální povolený počet byl ale stanoven na deset dětí.
Vychovatelky to neměly vůbec jednoduché. Kromě toho, že se odpoledne staraly o děti, musely si také poradit s dalšími úkoly, jako třeba administrativou a dokonce i drobnými technickými pracemi nebo opravami.
Zároveň měly také ukazovat matkám, které do práce nechodily, například proto, že pečovaly o menší dítě nebo staré příbuzné, jak má správná socialistická výchova vypadat. Nakolik byly opravdu motivované tuto úlohu plnit, je ale s otazníkem. Není totiž žádným tajemstvím, že pozice vychovatelky ve školní družině bývala obyčejně velice špatně placená.
Pionýrská agitka
Většina školních družin spolupracovala s Pionýrskou organizací ČSM. Do každé z nich pravidelně docházel jeden z vedoucích a pořádal pro děti výchovné besedy. Kromě toho se také snažil děti nalákat, aby chtěly pravidelně chodit na schůzky. To samé ostatně prováděly také vychovatelky.
Často se tak stávalo, že dokonce i děti, jejichž rodiče nesouhlasili s politiky a nechtěli je do Pionýra pustit, tam chodit zatoužily. Doma se poté vedly debaty o tom, zda to je nebo naopak není vhodné.
Školní kluby pro puberťáky
Od šedesátých let začaly vznikat také školní kluby, i když je neměly všechny školy. Do družiny i nadále chodili mladší žáci, pro ty starší byl určen právě klub. Program tam již nebyl tolik organizovaný, zároveň ale byla omladina stále pod dozorem, a tak se rodiče nemuseli bát, co jejich potomci provádí.
Většina z těch, kteří vyrostli v socialistickém Československu, si z družiny pamatují sklenici mléka a jablko ke svačině, klasické bačkory s gumičkou přes nárt, případně zábavu na školním hřišti. Dnešní družiny jsou v něčem podobné, dětí, které by si ale byly ochotné jen tak hrát bez elektroniky, však ubývá. Učitelky tak mají opravdu těžký úkol, aby je přiměly alespoň na chvíli zvednout hlavy od obrazovek.
Zdroje:
