Článek
Tygří mast patřila za socialismu k nejznámějším domácím pomocníkům a měla velice všestranné využití.
Mazaly se s ní bolavé svaly, záda, hrď při nachlazení nebo štípance od hmyzu. Nechyběla v domácích lékárničkách, na chatách ani v kufrech lidí vyrážejících na dovolenou. Dodnes na ni mnoho Čechů vzpomíná jako na téměř zázračný přípravek, přestože její příběh ve skutečnosti začal tisíce kilometrů od Československa.
Většina lidí si ji spojuje právě se socialismem, tygří mast ale nevznikla v Evropě ani v bývalém Československu. Její historie sahá až do druhé poloviny 19. století, kdy na Barmě čínský bylinkář Aw Chu Kin připravoval mast založenou na tradiční medicíně.
Po jeho smrti recepturu převzali synové Aw Boon Haw a Aw Boon Par, kteří ji dále zdokonalili a začali vyrábět ve velkém. Jméno Aw Boon Haw, které bývá uvedeno na obalu, znamená v překladu „Jemný tygr“ - odtud také pochází název Tiger Balm neboli tygří mast.
Tygří mast za socialismu někdy byla k dostání v Tuzexu.
Za socialismu byla tygří mast hit
Ve dvacátých letech minulého století se výroba přesunula do Singapuru, odkud se mast postupně rozšířila téměř do celého světa. Díky rozsáhlému obchodu ji bylo možné koupit v Asii, Africe i Evropě již dlouho před druhou světovou válkou. Postupně se stala jedním z nejznámějších výrobků tradiční čínské medicíny a dodnes se prodává ve více než stovce zemí.
Do Československa se tygří mast dostávala především v období socialismu. V době, kdy byl výběr volně prodejných přípravků výrazně menší než dnes, představovala poměrně neobvyklé zboží z Asie. Část lidí si ji vozila ze zahraničí, jiní ji kupovali v obchodech se zahraničním zbožím nebo v síti Tuzex. Postupně se ale začala objevovat i v běžnější distribuci a během sedmdesátých a osmdesátých let se stala dobře známým přípravkem. Výrazný obal s tygrem a nezaměnitelná vůně způsobily, že si ji lidé snadno zapamatovali.
Popularita tygří masti souvisela také s tehdejším přístupem ke zdravotní péči. Domácnosti měly často několik osvědčených prostředků, které se používaly téměř na všechno. Vedle Alpy, francovky, jeleního loje nebo Priessnitzových obkladů měla v samoléčbě své pevné místo právě tygří mast.
Žádná magie, ale jednoduché principy
Účinek masti není založen na žádném tajemném receptu. Hlavní složky tvoří mentol, kafr a silice z hřebíčku, máta, skořice nebo kajeputový strom. Tyto látky působí na receptory v kůži a vyvolávají pocit chladu nebo tepla. Současně dochází k lepšímu prokrvení pokožky a krátkodobému zmírnění bolesti či napětí ve svalech. Právě proto si mast oblíbili sportovci, lidé vykonávající fyzicky náročnou práci i senioři trpící bolestmi pohybového aparátu.
Mnozí byli přesvědčeni, že tygří mast dokáže vyléčit téměř všechno. Skutečnost je ale o poznání méně fantastická. Odborníci upozorňují, že jde především o prostředek k dočasné úlevě od některých obtíží. Může pomoci zmírnit bolest svalů, pocit ucpaného nosu nebo svědění po bodnutí hmyzem, neléčí však příčinu onemocnění. Pokud bolest přetrvává nebo se zhoršuje, je vždy na místě vyhledat lékaře.
Přestože je tygří mast obecně považována za bezpečný přípravek, nehodí se pro každého. Neměla by se nanášet na poraněnou nebo podrážděnou pokožku ani do blízkosti očí a sliznic. Silice v ní obsažené totiž mohou u citlivých osob vyvolat alergickou reakci nebo podráždění. Zvýšenou opatrnost je třeba věnovat také malým dětem, protože vyšší obsah kafru a mentolu může být při nesprávném použití rizikový.
Zajímavostí je, že existují dvě základní varianty tygří masti. Bílá obsahuje vyšší podíl mentolu a bývá určena spíše při nachlazení nebo bolestech hlavy. Červená naopak obsahuje více zahřívacích silic, především skořicového oleje, a používá se proto hlavně při bolestech svalů a kloubů. Rozdíl poznají lidé nejen podle barvy, ale také podle intenzity zahřívacího účinku.
Zdroje:
