Článek
Socialismus postavil ženy před mnoho výzev. Snažil se sice o rovnost pohlaví, praxe ale za teorií často pokulhávala. Zatímco v minulosti byla žena především kuchařka a matka, nyní měla být od domácích povinností osvobozena. Místo toho tak začaly ženy pracovat v továrnách a nejrůznější propagační materiály vtloukaly holčičkám do hlav, že klidně mohou být jeřábnice, pokud chtějí.
Potíž byla v tom, že společnosti na to nedokázala reagovat dostatečně rychle. Ženy tak sice najednou opouštěly domácnosti a vyrážely do práce, jejich manželé od nich ale i nadále očekávali, že jim vyperou montérky a večer před ně postaví plný talíř.
Instantní polévky jsme si za socialismu oblíbili.
Vznikla kuchařka pro pracující ženy
Toho si všimla také Juliana Anna Fialová, známá autorka kuchařek. Od této dámy by nejspíš jen málokdo čekal, že bude propagovat vaření z polotovarů, opak je ale pravdou. Sama uspořádala kurz vaření, který se zaměřoval zejména na minutky a jednoduché pokrmy, které je možné připravit bez velké námahy po práci.
„Způsob života našich hospodyň se za poslední léta tak důkladně změnil, že bylo třeba změnit od samého základu i způsob vaření. Hlavně mladá hospodyně, zaměstnaná mimo svou domácnost, stojí před nesnadným problémem: jak uvařit v krátké době vydatné jídlo? Vaření, které viděla doma, není jí mnoho platné,“ uváděla Fialová ve své Kuchařce zaměstnané ženy.
Polévky z pytlíku jsme znali už před válkou
Není vůbec divu, že v takovém nastavení začala být neuvěřitelná poptávka po polotovarech a instantních potravinách. Nevyužily je pouze uštvané ženy, ale například muži, pracující na stavbách a později také chalupáři. Již tenkrát sice existovala jídla v plechovce, nabídka ale byla docela jednotvárná a nepříliš chutná.
První novinkou, která se na trhu objevila, byly polévky v prášku. Ty se ve skutečnosti v Kralupech vyráběly již před válkou, teprve po roce 1948 ale došlo k jejich velkému rozmachu. Prodávaly se pod dodnes existující značkou Vitana, která později svůj sortiment značně rozšířila.
Vznikly tak bujonové kostky, jídla z prášku, ochucené cukry, prášek do pečiva a dokonce i instantní dětská kaše Vlasta. Kdo měl opravdu málo času, mohl si koupit také předvařenou rýži nebo dokonce hotové rizoto. Stále ale platilo, že nejpopulárnější byly právě polévky.
Daly se snadno přihodit do tašky, jakmile Čechoslováci vyrazili na chatu, protože byly velmi skladné. Připravit se daly i v ešusu na ohni, a tak si na nich pochutnávali vodáci, trampové nebo pionýři na výletech.
Knedlíky už ručně nikdo nezadělával
Postupně ale podobné produkty pronikly také do domácností. Pokrmy se přestaly připravovat ze základních surovin a spíše se vylepšovaly. Jednou tak kuchařka do instantního vývaru přidala zeleninu, jindy zase nudle. Velkou oblibu si získaly také knedlíky ze sáčku a dokonce i prášek k přípravě buchet. Veškerá invence poté spočívala v tom, že si někdo do těsta doplnil například med.
O něco pomaleji se rozvíjel sortiment mražených potravin. Problém byly především technologie. Bylo totiž potřeba vybudovat prakticky nepřetržitě fungující mrazicí linku, která zvládne výrobu, skladování, dopravu a prodej. Vzhledem k tomu, že ekonomika měla tenkrát co dělat, to nebylo nic jednoduchého.
Stát ale viděl v mražení příležitost, jak se vypořádat se sezónními přebytky ovoce a zeleniny a naopak je využít v době mimo sezónu. Postupně si tak přece jen mražení prošlapalo cestičku. Teprve v průběhu šedesátých let se z něj ale stala běžná záležitost, a to hlavně proto, že mít doma mrazák nebylo do té doby vůbec běžné.
Mezi prvními produkty se objevila proslulá špenátová kostka, mražené jahody a později také ryby. V osmdesátých letech už jsme si tak mohli pochutnávat třeba na rybích prstech. A zapomínat nesmíme ani na polárkový dort, který se stal základem pro přípravu mnoha rychlých a levných dezertů.
Zdroje:
Kniha Retro ČS: Co bylo (a nebylo) za reálného socialismu, Michal Petrov
