Článek
Víra nemá pravděpodobně v žádném totalitním systému místo. Proto se snad všechny socialistické státy snažily potírat křesťanské zvyky. Všem bylo ale jasné, že pokud je lidem zkrátka seberou, bude to velmi nepopulární. Proto byly původní svátky zpravidla nahrazovány novými, které lépe vyhovovaly aktuální ideologii.
V Sovětském svazu to proběhlo úplně stejně. A ačkoliv podobné pokusy probíhaly také v Československu, vliv Moskvy nedosahoval tak daleko, aby to změnilo způsob, jakým dnes slavíme Vánoce. Rusové se ale novinkám přizpůsobili a drží se jich až dodnes.
Proti zákazu Vánoc se dokonce demonstrovalo. Marně.
Stalin se rozhodl zrušit Vánoce
Nechvalně proslulý diktátor Stalin Vánoce v jejich původní podobě nesnášel. Ztělesňovaly totiž mnoho věcí, proti kterým aktivně bojoval. Proto se je rozhodl v původní podobě zrušit a vzhledem k tomu, že se mu to podařilo, zapsal se do dějin jako snad největší Grinch lidské historie.
Strana v Sovětském svazu zavedla ve druhé polovině prosince jakýsi zimní festival, který měl být ryze sekulární podobou Vánoc. Vše se mělo nést v duchu hostin, fantazie, ohňostrojů a nejrůznějších průvodů. To ale ještě nebylo všechno.
Data původních křesťanských Vánoc se nově nenacházela mezi státními svátky a staly se pracovními dny. Prodej stromků v prosinci byl zakázán a dokonce byly ustanoveny speciální komise, které kontrolovaly v ulicích a domácnostech, zda nové nařízení někdo neporušuje.
Dárky v Sovětském svazu začal nosit děda Mráz.
Bylo potřeba vytvořit nové tradice
Dále Stalin vyhlásil Nový rok za národní rodinný svátek místo Štědrého dne a v roce 1935 dokonce oficiálně nahradil vánoční stromeček novoročním stromem. Dárky rozhodně nemohl nosit ani Ježíšek, ani Santa, jako tomu bylo v anglicky mluvících částech světa.
Tradiční postavy tak nahradil děda Mráz - figura s bílým plnovousem v kožešinovém kabátu, který jako by vypadl z lidových ruských pohádek. Dárky rozvážel na saních tažených třemi koňmi, oproti původním zvyklostem s nimi ale do domácností dorazil teprve na Silvestra,
Kromě dědy Mráze vznikly také další dvě postavy, které ho na jeho cestě doprovázely. První z nich byla Sněhurka, které se také říkalo Sněhová panna. Ta měla původ v lidové pověsti o bezdětném páru, který si malou holčičku vytvořil ze sněhu. Ta poté skutečně ožila, na jaře ale roztála a poté se každý rok vracela k rodičům s prvním sněhem.
Zobrazována byla nejčastěji jako krásná dívka se světlými copy, bílou kožešinovou čepicí, modrým pláštěm a holínkami. Pro účely nové tradice se stala vnučkou dědy Mráze a pomáhala mu doručovat balíčky dětem. Kromě ní vznikl také Novoroční chlapec, který měl znázorňovat svěžest nového roku. Na jeho kostýmu se většinou objevovaly číslice z aktuálního letopočtu. Svým způsobem by se všechny zmíněné figury daly považovat za sekulární obdobu Ježíška, Marie a svatého Josefa.
Dětské party v Kremlu jen pro vyvolené
Trojice se objevovala na většině oslav, především pak na každoročním dětském festivalu v Kremlu. Zůčastnit se ale nemohly všechny děti, pozvánky obrdržela jen část vyvolených - obvykle z řad pionýrů, kteří „dobře sloužili vlasti“.
Zatímco pro děti byl připraven zábavný program, dospělí mezitím popíjeli na Silvestra vodku, na nový rok šampaňské a dopřávali si pečené selátko, kulatý chlém a kávový dort.
Po pádu Sovětského svazu se sice katolické obyvatelstvo Ruska vrátilo k tradičním svátkům, ovšem mají pro ně význam spíše náboženský. V řadě domácností se také svátky slaví dvakrát.
Zdroje:
