Článek
Zprvu se zdálo, že Lev Davidovič Trockij si v politickém světě udělal dobré jméno a jeho kariéra se vyvíjela slibně. Byl u založení Sovětského svazu i Rudé armády, předseda Petrohradské rady pracujících a vojáků, a kromě toho také lidový komisař zahraničních věcí. Během bolševické revoluce v roce 1917 byl prakticky druhým nejdůležitějším mužem hned po Leninovi.
Po Leninově smrti se toho pro něj však mnoho změnilo. Stal se vůdcem opozice a jeho největším politickým oponentem byl pozdější diktátor Stalin. Oproti němu Trockij některá témata vnímal jinak. Byl toho názoru, že moc nejvyššího orgánu komunistické strany, tedy politbyra, by měla být omezena. Kromě toho hlásal také větší demokracii v partaji. To se pochopitelně u řady jeho straníků nesetkalo s přílišným pochopením.
Mimo postojů mu ale jeho kritici vyčítali také určitou aroganci, kvůli které jeho stoupenců postupně ubývalo. Historici soudí, že roli mohl sehrát také fakt, že byl židovského původu. V každém případě byl nakonec v roce 1927 vyloučen z komunistické strany.
Trockij byl vykázán ze Sovětského svazu. V exilu psal knihy, kde kritizoval Stalina.
Ze Sovětského svazu byl Trockij vyhoštěn, přesto kritizoval Stalina dál
O rok později se musel nuceně odstěhovat do Kazachstánu a zanedlouho poté byl definitivně vypovězen ze Sovětského svazu. Následně pobýval v zahraničí, a to v různých státech, například v Turecku nebo Francii. Na začátku roku 1937 se nakonec usadil v Mexiku.
Ani to mu ale nezabránilo v tom, aby pokračoval v kritice Stalina. Založil tak Mezinárodní levou opozici a o svém politickém rivalovi napsal několik knih, ve kterých jeho praktiky otevřeně kritizoval. Nesly názvy jako Stalinovy zločiny nebo Zrazená revoluce.
Nejprve Trockij bydlel v domě malíře Diega Rivery, později se ale ukázalo, že se neshodnou v politických otázkách. Když se navíc ukázalo, že má revolucionář poměr s manželkou svého hostitele, malířkou Fridou Khalo, byla to poslední kapka. Znovu se tak musel stěhovat.
Atentát se vydařil až na druhý pokus
Nastěhoval se do vily ve městě Cojoacánu, kde se musel obklopit ochrankou, neboť byl v roce 1936 v Moskvě i ve své nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Obavy o bezpečnost a život tak byly zcela na místě.
Sovětské tajné služby věnovaly plánu na likvidaci Trockého mnoho pozornosti. Agenti jej skutečně v Mexiku vystopovali a pokusili se na něj spáchat atentát. Uprostřed jedné květnové noci roku 1940 vtrhlo do jeho ložnice dvacet ozbrojenců, kteří vypálili přes sto ran. Trockij i jeho manželka ale jako zázrakem přežili.
Jen o několik měsíců však již Trockij podobné štěstí neměl. Bylo jasné, že při příštím pokusu o atentát budou muset agenti postupovat mnohem důmyslněji. Proto mladý atentátník, šestadvacetiletý Ramón Mercader, nejprve předstíral, že je snoubenec sestry Trockého sekretářky. Postupně se mu podařilo s ním navázat vztah a jakmile se mu podařilo zůstat s ním v místnosti o samotě, okamžitě se chopil své šance.
Trockij skončil s cepínem zaraženým do hlavy
Do domu se mu podařilo propašovat cepín, a právě ten se rozhodl použít jako vražednou zbraň. Nic netušícímu Trockému, který se právě skláněl nad jedním ze svých rukopisů, ho bez varování zarazil sedm centimetrů hluboko do hlavy.
Překvapivě to ale nevedlo ani k okamžité smrti, ani ke ztrátě vědomí. Otřesený muž se dovedl bránit a přivolat ochranku. Nadále byl také schopný komunikace, což nejspíš vedlo k tomu, že byli lékaři při stanovování prognózy poměrně optimističtí. Trockému sice ochrnula pravá ruka a trpěl záškuby, odborníci ale byli přesvědčení, že rychlý operační zákrok ho pomůže udržet naživu.
Již tři hodiny po útoku tedy Trockij ležel na operačním sále a vtipkoval se zdravotníky, kteří mu před zákrokem holili hlavu. Následně chirurg provedl trepanaci lebky a tím vytvořil otvor o velikosti zhruba 5 krát 5 centimetrů. K tomuto kroku se přistoupilo z důvodu otoku mozku.
Trockij zemřel v nemocnici po operaci mozku.
Mozek se mu kvůli otoku tlačil ven z lebky
Otok byl nicméně tak masivní, že se mozek začal otvorem prakticky tlačit ven z hlavy. Druhý den po zákroku se na Trockého hlavě objevil také velký hematom a tehdy již lékaři věděli, že je zle.
Traduje se, že se po operaci ještě krátce probral, nicméně dochované lékařské záznamy nasvědčují spíše tomu, že nikoliv. V každém případě dne 20. srpna svému zranění v nemocnici podlehl.
Pokud jde o osud atentátníka, bezprostředně po činu byl zatčen a odsouzen ke dvaceti letům vězení. Po propuštění odjel ze země a zamířil do Sovětského svazu, kde byl prohlášen národním hrdinou.
Zdroje:
