Článek
K opravdu šílené sérii zločinů došlo ve druhé polovině 19. století v Itálii, a to na vsi poblíž Bergama. Trvalo několik let, než se je vyšetřovatelům podařilo objasnit a výsledek tenkrát všechny velmi šokoval.
V roce 1867 došlo v Bottanucu k bizarnímu incidentu v rodině farmáře Verzeniho. Mladý Vincenzo, kterému bylo právě osmnáct let, se jedné noci rozhodl napadnout svou spící sestřenici Mariannu, kterou během útoku pokousal na krku se záměrem ji zardousit. Dívka se ale začala bránit a křičet, což jej vyděsilo natolik, že od dalších výpadů upustil a spasil se útěkem. Rodina vše zametla pod koberec a na policii se nikdo z nich neobrátil.
O dva roky později byla rolnice Barbara Bravi cestou z pole napadena neznámým mužem, naštěstí se jí ale podařilo ubránit. Útočníka tenkrát nedovedla identifikovat, a tak na dlouhá léta zůstával tento incident nepotrestaný.
Vincenzo Verzeni na dobové fotografii z dětství
Napadení během pár let notně přibylo
To ale bohužel nebyl zdaleka poslední případ, ke kterému v jinak klidné a zapadlé obci došlo. Ve stejném roce totiž Vincenzo Verzeni, který byl spíše nižšího intelektu a potýkal se s řadou problémů, napadl jistou Margheritu Esposito. Během toho, co se s ženou pral, přišel ke zranění v obličeji a na základě toho se jej policii podařilo identifikovat. Z blíže neurčených důvodů ale vyvázl bez právních důsledků.
O něco později nahlásila Angela Previtali na policii, že ji Vincenzo unesl a několik hodin zadržoval na místě mimo obydlenou oblast. Nakonec se jí ho ale podařilo přesvědčit, aby ji opět propustil. Opět nebyla přijata žádná opatření. Brzy ale začalo přituhovat.
Náctiletá služka zmizela cestou na návštěvu
Dne 8. prosince se čtrnáctiletá služka Giovanna Motta vydala do sousední obce Suisio navštívit příbuzné, z návštěvy se ale nevrátila. Její zaměstnavatel, který k ní měl velmi otcovský vztah, si začal brzy dělat starosti - byla to spolehlivá dívka a nebylo jí podobné, aby jen tak bez vysvětlení zmizela.
Bohužel se o čtyři dny později potvrdily ty nejhorší obavy. Na poli totiž bylo nalezeno její tělo, které bylo v příšerném stavu, který se snad ani nedá popsat. Důležité ale bylo, že na dívčině krku byly nalezeny stopy po kousnutí. Vzhledem k tomu nábožensky založení a pověrčiví vesničané začali mít obavy, že se jedná o řádění upíra. Příliš tomu nepomohl ani fakt, že se pachatele nepodařilo dopadnout.
V roce 1871 si na místní policejní stanici přišla stěžovat Marie Galli, kterou měl Vincenzo Verzeni údajně obtěžovat. Téhož roku také napadl Marii Previtali (která nebyla příbuznou Angely Previtali a šlo pouze o shodu jmen), kterou povalil na zem a pokusil se jí kousnout do krku.
Teprve po druhém mordu byl pachatel dopaden
Nejen, že s evidentně agresivním a narušeným mladíkem měly úřady stále trpělivost, ale dokonce si tento incident nikdo nespojil s vraždou mladé Giovanny. Určité podezření se tak objevilo teprve o rok později, když byla zavražděna Elisabetta Pagnoncelli. Její tělo se našlo podobně znetvořené a rovněž s kousnutím na krku, jako v případě předchozí mrtvé.
V roce 1873 byl Vincenzo konečně zatčen a uvězněn. Následně se musel podrobit důkladnému psychiatrickému vyšetření, aby se prokázalo, zda byl v době spáchání činů příčetný. Soudní znalec Cesare Lomroso seznal, že mladík sice není duševně nemocný ve smyslu naprosté nepříčetnosti, nicméně diagnostikoval ho jako mentálně retardovaného sadistu a nekrofila.
Během soudu všechny přítomné šokovalo, když se Verzeni přiznal nejen k oběma vraždám, ale také všem napadením, která spáchal dříve. Popsal je do detailu a navíc dodal, že si všechny své otřesné skutky velice užil. Zbývalo tak rozhodnout, co s ním. Hrozil mu trest smrti, nakonec se ale soudce rozhodl, že jej odsoudí k doživotní internaci v ústavu pro choromyslné.
Příliš dlouho ale v blázinci nepobyl. Již o rok později totiž spáchal ve své cele sebevraždu oběšením. Vzpomínka na hrůzné události uplynulých let ale děsila obyvatele Bottanuca ještě dlouho poté.
Zdroje:
