Článek
Mohlo by se zdát, že otázka ideální hmotnosti je aktuální především v dnešní době, kdy na nás ze sociálních sítí vyskakuje nekonečné množství fotografií zdánlivě dokonalých těl vysportovaných influencerek. Ve skutečnosti se ale ženy svou postavou zabývají už od nepaměti a dokonce i v Československu roku 1932 byla ideální váha velmi aktuálním tématem.
Každá doba měla pochopitelně svůj vlastní ideál krásy. Někdy se největšímu obdivu těšily dívky s chlapeckou postavou, jindy byly v kurzu plné křivky. Jedno se ale stále nemění - kdykoliv v historii existovali lidé všech možných proporcí a dosáhnout postavy snů nebylo jednoduché bez ohledu na to, zda nám někde něco přebývalo, nebo se toho naopak nedostávalo.
Ženy za první republiky měly být plnoštíhlé
V roce 1932 se razila zlatá střední cesta. Žena mělo být sice za co chytit, na druhou stranu ale neměla být otylá. Již tenkrát se mnoho dam pozastavovalo nad tím, že záleží nejen na váze jako takové, ale také stavbě kostry. Dvě stejně vysoké ženy, kterým ručička na váze ukazovala totéž číslo, tak snadno mohly vypadat zcela jinak.
Lékaři ale obecně doporučovali držet se jednoduchého měřítka. Od výšky bylo nutné odečíst stovku. Zbývající číslo poté určovalo ideální hmotnost. Například žena, která měří 170 centimetrů, tak měla podle tehdejšího ideálu vážit 70 kilogramů.
Dobový tisk také upozorňoval, že slovanské ženy mívají zpravidla široké boky, a proto je pro ně velmi obtížné dosáhnout útlých tvarů. Shodit se dá totiž jen přebytečný tuk, kostí se ale zbavit nedá.
„A jste-li už po československu bokaté, vada, která se nedá odstranit, protože nelze přestavět celou kostru, snažte se alespoň o jednu věc, jež je téměř v moci každé ženy: cvičte, abyste neměly bříška a aby nebylo zbytečného tuku na břišní ploše,“ uvádí například článek, který byl v roce 1932 otištěn v Lidových novinách.
Pozornost se věnovala také vhodnému oblékání
Jako ideální sport bylo tenkrát doporučováno zejména plavání, od kterého si ženy slibovaly, že si díky němu udrží patřičné tvary i v důchodovém věku.
Důležitým faktorem bylo podle Čechoslovenek také to, zda je dáma spíše menšího vzrůstu, nebo je naopak vysoká. Zatímco na té vyšší se podle nich nějaké to kilo navíc snadno ztratilo, drobnější ženy si nemohly dovolit ve výživě nebo sportovních aktivitách příliš chybovat.
V neposlední řadě bylo nutné věnovat pozornost také tomu, jak se oblékáme. „Na konec z problému zdravotního, hygienického, sportovního a estetického máme problém módní. Jak se ustrojit, abychom nevypadaly ani tlusté ani hubené, ale podle předpisu plnoštíhlé? Jak to zařídit, aby nám šaty slušely, jsme-li hubené nebo tlusté a nikoliv plnoštíhlé? O významu temných a světlých barev bylo už tolikrát psáno, že by to bylo jen opakování,“ uvádí publicistka Mila v Lidových novinách.
Zmíněná módní redaktorka neopomněla uvést dobře míněnou radu, která se oblékání týká. „Čím jste silnější, tím mají být šaty volnější. Šaty střižené pevně a přiléhavě vždycky postavu zesilují. V tom právě velmi často chybují silné ženy, jež chtějí vypadat štíhlé a v upjatých šatech jen na svou tloušťku upozorňují.“
Diety se od těch dnešních lišily méně, než bychom čekali
Pochopitelně i za první republiky ale lidé řešili nejrůznější diety. Přílišná vyhublost byla sice považována za znak chatrného zdraví, zároveň ale procento tuku v těle nemělo přesáhnout 15 procent.
Tehdy populární autorka kuchařek Marie Janků-Sandtnerová dokonce v jedné ze svých publikací věnovala celou kapitolu radám pro otylé. Co bylo podle jejího názoru hlavní příčinou přebytečných kilogramů? Pochopitelně přejídání.
„Nejčastější příčinou otylosti jest přejídání; tu pak nastává nepoměr mezi příjmem a výdejem potravy. Ovšem přejídání není jedinou příčinou otylosti. Způsobují ji také přílišné pohodlí, lenost, flegmatičnost, dlouhé vyspávání ráno, spánek po vydatném obědě, nedostatek pohybu a to aniž by se přebíralo v jídle,“ uvádí.
Dále Sandtnerová uvádí, že k dosažení optimální hmotnosti je třeba dodržovat nízkokalorickou a nízkotučnou dietu. Dokonce i téměř před sto lety ale zdůrazňovala důležitost dostatečného příjmu bílkovin, s čímž by jistě souhlasili i dnešní odborníci.
„Musíme však přitom přihlížeti k tomu, aby se tělu dostalo potřebného množství bílkovin (1 g na 1 kg váhy), aby je tělo nemusilo dosazovati z bílkovin vlastních (tělových), což by mohlo vyvolati těžké poškození organizmu,“ doporučovala výživová odbornice z dob první republiky.
Zdroje:
