Krize dětské psychologie v ČR: Hledá se pomoc pro naše děti

Čísla mluví jasně. V ČR je jen kolem 80 dětských klinických psychologů. Potřeba by byla alespoň třikrát vyšší. Na 100 tisíc obyvatel připadá 8 klinických psychologů, doporučení WHO zní 26.

Čekací doby? Běžně 3–4 měsíce, v některých regionech i půl roku a déle.

Ve školách chybí zhruba 700 školních psychologů.

Každé z těchto čísel představuje stovky dětí, které potřebují pomoc hned – a nedočkají se jí.

Problém se táhne desítky let, ale výrazněji se projevil po roce 2019. Pandemie covid-19 a společenské krize ho ještě prohloubily – úzkosti, deprese i poruchy příjmu potravy u dětí prudce vzrostly.

Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví k tomu říká: „Na duševní zdraví jde jen 4,5 % rozpočtu zdravotnictví, přestože tato oblast tvoří až 15 % zdravotní zátěže. Je to systémová chyba.“

Než se psycholog dostane k práci s pacienty, musí absolvovat pětileté studium, několik let praxe, výcvik a kurz „Psycholog ve zdravotnictví“. Celý proces trvá až 12 let. Plat neodpovídá náročnosti práce ani délce studia. Mladí odborníci často volí soukromou praxi nebo odchod do jiných oborů.

Jak říká klinická psycholožka Veronika Lechovská: „Je to práce s dětmi, ale roli hraje i celá rodina a není to nijak zohledněné – ani finančně.“

Daniel Krejcar k tomu dodává: „S dětmi je mnohem více práce a spousta nepopulární agendy, kterou pojišťovna nezaplatí.“

Univerzity přijímají jen zlomek zájemců. Například na psychologii v Praze se hlásí 700 uchazečů, přijato je 60. Financování oboru přitom nestačí ani na stávající kapacity.

Problém nemá jen „statistickou“ podobu. Děti s úzkostmi nebo depresí se bez odborné pomoci často propadají do závažnějších stavů. Stoupá počet sebevražedných pokusů u dospívajících. Rodiče, kteří se nemohou dovolat odborníkovi, končí často sami v psychické krizi.

Jeden z rodičů popsal situaci takto: „Dcera přestala chodit do školy, trpěla úzkostmi. Volali jsme na desítky míst. Všude nám řekli – nejbližší volný termín za čtyři měsíce. To je na takové dítě věčnost.“

Ministerstvo zdravotnictví údajně připravuje změny v akreditacích kurzů, aby se zvýšil počet odborníků. Podpora jde i do školství, kde vznikají dotační programy na školní psychology.

Podle odborníků to ale nestačí. Je nutné:

I přes nedostatek odborníků existují cesty, jak pomoci dítěti i v krizové situaci:

Duševní zdraví dětí není jen „problém několika rodin“. Ovlivňuje celé generace, školní prostředí, pracovní trh i budoucí ekonomiku země. Každé dítě, které nedostane pomoc včas, může v dospělosti potřebovat dlouhodobější a nákladnější léčbu.

Jak říká odborník Tomáš Kašpárek: „To, co do dětské péče nedáme teď, zaplatíme mnohonásobně později.“

Krize dětské psychologie není jen otázkou statistik – jsou za ní konkrétní osudy. Pokud nezačneme jednat teď, může se z problémů duševního zdraví stát největší zdravotnická krize příštích desetiletí.

Naše děti potřebují, abychom jim zajistili odborníky, ke kterým se dostanou včas. Protože každé ztracené dítě je selháním nás všech.