Článek
V posledních letech se slovo narcista stalo jedním z nejčastějších pojmů, které kolují v běžné konverzaci i na sociálních sítích. Používá se jako nálepka na toxického partnera, kolegu, šéfa, ale i na kohokoli, kdo se příliš často „obdivuje“ v zrcadle nebo zveřejňuje selfie každý den. Zdá se, že v dnešní době už narcistu „pozná“ každý.
Od mytologie k psychologii a popkultuře
Samotný pojem vychází z řeckého mýtu o Narcissovi, mladíkovi, který se zamiloval do vlastního obrazu. Psychologie pak termín „narcismus“ převzala pro popis určité poruchy osobnosti, charakterizované přehnanou sebeláskou, potřebou obdivu a nedostatkem empatie. Jenže z odborného jazyka se slovo postupně přesunulo do popkultury, kde ztratilo původní přesný význam. Z odborné diagnózy se stala módní nálepka – jako jednoduché vysvětlení složitých lidských vztahů.
Zrcadlo dnešní doby
Moderní doba, sociální sítě a kultura výkonu naši narcistní stránku zesilují. Jsme neustále vystaveni srovnávání a měření hodnoty skrze lajky, sledovanost či vizuální prezentaci. Ale není to nutně známka zkaženosti – spíše odraz prostředí, v němž žijeme.
Možná bychom se místo rychlého nálepkování měli ptát: Jak moc je tento člověk skutečně uzavřený do sebe? Umí být empatický, i když rád mluví o svých úspěších? A jak moc se v jeho chování odráží naše vlastní očekávání a projekce?
Narcismus v každém z nás
Pravda je, že všichni máme v sobě určitou dávku narcismu. Touha být viděn, slyšen a oceněn je přirozenou součástí lidské psychiky. Už malé dítě touží po pozornosti rodičů, dospělý člověk pak po uznání od společnosti. Selfie, sdílení úspěchů, radost z komplimentu – to všechno jsou projevy zdravého narcismu, který pomáhá budovat sebevědomí a motivuje nás k rozvoji.
Rozdíl mezi „zdravým“ a „patologickým“ narcismem spočívá v míře. Tam, kde se sebeláska promění v ignorování potřeb druhých a v manipulaci, začíná problém. Představíme-li si narcismus nikoliv jako jeden bod, ale jako škálu, pak každý z nás je osobnostně někde na této škále. Podle této míry nás pak narcismus ovlivňuje v běžném životě. A pokud si myslíte, že vy to být nemůžete, protože vy přece máte nízké sebevědomí a nevěříte si - nemůžete být více na omylu.
Narcismus jako výsledek nízké sebehodnoty
Narcismus se totiž může projevovat i opačným způsobem – jako potřeba neustálého potvrzení vlastní hodnoty zvenčí. Člověk s nízkým sebevědomím může hledat obdiv a uznání, aby „dolepil“ svou křehkou identitu. To je takzvaný skrytý či zranitelný narcismus. Na rozdíl od „velkolepého“ narcisty, který působí dominantně a sebejistě, působí tito lidé spíše nesměle, mohou být citlivější na kritiku a snadno se cítí odstrčení.
Oba typy však mají společný kořen – silné zaměření na vlastní já a na to, jak jsou vnímáni druhými. Narcismus se proto může projevovat v různých podobách: někdy navenek hlučně a okázale, jindy tiše a skrytě. Ani v jednom případě ale nejde o skutečnou vnitřní jistotu, spíše o snahu ji nahrazovat skrze reakce okolí.
Rozpoznat, kdy se narcistické rysy stávají problémem, není jednoduché. Někdy mohou být dokonce výhodou – například zdravá dávka sebevědomí pomáhá člověku prosadit se v práci nebo navázat vztahy. Teprve když převládne neschopnost vidět a respektovat druhé, když se člověk točí pouze kolem sebe a jeho vztahy začínají trpět, můžeme mluvit o patologickém narcismu.
Znaky narcismu, o kterých jste možná nevěděli
Existuje nespočet konkrétních znaků, spojovaných s narcismem. Někdo z nás se najde v jednom, ve dvou, v šesti. A ano, je to normální. Není to porucha osobnosti a nepotřebujeme psychiatra. Jedná se „pouze“ o tzv. narcistní rysy. Můžeme však zjistit, že nám zbytečně komplikují život.
Jaké rysy to tedy mohou být?
Vnitřní nejistota, pochybnosti o vlastní hodnotě. Potřeba vnější validace, ale strach ji otevřeně žádat (ano, to jsou ty veřejné příspěvky na sociálních sítích, kdy se hezká slečna „záměrně“ podceňuje, aby jí to bylo vyvráceno veřejnými komplimenty). Pocit, že „nejsem dost dobrý“. Přehnané reakce na kritiku, kdy i drobná poznámka u nás vyvolá silnou úzkost, stud, hněv nebo stažení se do sebe. Opakování si nepříjemných situací v hlavě stále dokola. Pocity typu "já bych mohl být skvělý, kdyby “, spojené s frustrací. Vyhýbání se určitým sociálním situacím z obavy z odmítnutí. Prožívání pocitů, že mě druzí nechápou. Snížená schopnost přímé zdraví konfrotance, kdy radši zvolím ironické poznámky nebo rovnou „tichou domácnost“. Vysoká citlivost na pocit odmítnutí. A mohli bychom pokračovat…
Každý z nás tyto pocity někdy zažije. Jen se zamysleme, jestli některé z nich nezažíváme dlouhodobě, opakovaně nebo s velkou intenzitou.
Takže otázka nezní, jestli jsme narcisti. Spíš: Do jaké míry , a nakolik nám to ovlivňuje vztahy a náš každodenní život.
Zdroje:
Campbell, W. K., & Miller, J. D. (eds.) (2011). The Handbook of Narcissism and Narcissistic Personality Disorder. Hoboken: Wiley.
Článek na iPsychologie: „Kdo je vlastně ten narcista?“ (ipsychologie.cz/kdo-je-vlastne-ten-narcista)
