Článek
Malý technologický zázrak…?
Samoobslužné pokladny mají bezpochyby své výhody. Když kupujete rohlík, jogurt a flašku minerálky, jste pryč za minutu. Žádné fronty, žádné čekání. Jenže pak přijde ten druhý scénář.
Plný košík. Desítky položek. Malý prostor na odkládání. Váha, která protestuje při každém špatně položeném zboží. A do toho hlas pokladny:„Položte zboží do váhové zóny.“ , následovaný větou: „Neočekávaná položka ve váhové zóně.“
V tu chvíli začínáte chápat, že technologie sice pokročila, ale zato vaše trpělivost má své limity.
Největší problém? Že často nemáte na výběr
Zajímavé je, že většině lidí samotné samoobslužné pokladny vlastně nevadí. Vadí jim něco jiného. Že nemají na výběr. Když je vedle otevřená klasická pokladna, spousta zákazníků si samoobslužnou ráda vybere. Je to rychlé a praktické.
Ale když není jiná možnost? Najednou se z pohodlné technologie stává povinnost.
A povinné věci lidé obecně nemají rádi.
Práce zdarma
Někteří zákazníci si navíc kladou oprávněnou otázku:„… takže já teď skenuji zboží, balím ho, kontroluji ceny a ještě platím. Co přesně za to dostanu?“
Odpověď obchodů zní: rychlejší nákup.
Jenže psychologicky to ne vždy funguje. Část lidí má pocit, že vlastně dělají práci, kterou dříve dělal zaměstnanec obchodu. A bez nároku na výplatu.
Možná by celé vnímání změnila drobnost. Třeba sleva za použití samoobslužné pokladny. Pět procent. Deset procent. Najednou by to nebyla práce zdarma, ale výhodná dohoda.
Zatím se to ale neděje. Naopak přibývá obchodů, kde je vlastní odbavení jediná možnost, a mimo potraviny se tak děje už i v drogeriích, sportovních potřebách a dokonce hobby marketech.
A pak přijde kontrola účtenky
Situace někdy dostane ještě zajímavější rozměr. Sami si naskenujete nákup. Sami zaplatíte. A když odcházíte, zaměstnanec obchodu vás požádá o kontrolu účtenky.
Logika obchodu je pochopitelná. U samoobslužných pokladen dochází častěji k chybám – někdy neúmyslným, někdy méně neúmyslným. Ale z pohledu zákazníka?
Uděláte práci pokladního… a pak se ještě musíte prokázat, že jste práci za někoho jiného udělali dobře.
Návrat k tradicím v nedohlednu
Zajímavé je, jak rychle se tahle technologie rozšířila.
Podle evropských průzkumů už 76 % Evropanů někdy použilo samoobslužnou pokladnu a v některých zemích přes ně projde více než polovina všech nákupních transakcí v supermarketech.
V Evropě už navíc velké řetězce přeměnily více než třetinu pokladních míst na samoobslužná a investují do této technologie miliardy eur ročně. Analytici zároveň odhadují, že trh se samoobslužnými pokladnami v Evropě během příštích let výrazně poroste, protože obchodníci chtějí snížit náklady na provoz a urychlit odbavení zákazníků.
Jinými slovy: to, co ještě před pár lety působilo jako experiment, se velmi rychle stalo běžnou součástí každodenního nakupování.
Fér? Nefér?
Možná je to jen otázka času a zvyku. Generace, která vyrůstá se samoobslužnými pokladnami, je bude brát jako naprosto normální součást nakupování – podobně jako dnes považujeme za samozřejmost internetové bankovnictví nebo online nákupy.
Přesto zůstává jedna otázka, která mezi zákazníky vyvolává překvapivě silné emoce:
Když už si nákup skenujeme sami, balíme si ho sami a někdy se ještě pro jistotu necháme zkontrolovat u východu, neměli bychom z toho mít aspoň malou výhodu?
Třeba rychlejší nákup.
Třeba slevu.
Nebo alespoň možnost volby.
Protože technologie může být skvělý pomocník.
Ale jen do chvíle, než máme pocit, že místo zákazníků jsme se stali součástí provozu obchodu.
Jak to máte vy? Používáte samoobslužné pokladny rádi, nebo byste se raději vrátili ke klasické pokladně s člověkem?
