Článek
Za těžkými dubovými dveřmi paláce, v místnosti provoněné růžovým olejem a zlatem obložené, se skrýval prostor, kam se nedostali ani ministři, ani dvořané, ale jen král a ti skutečně vyvolení.
A nebyla to síň, ani královská ložnice. Byla to komnata, kde se odehrávala ta nejintimnější a zároveň i nejmocnější setkání na dvoře Jindřicha VIII. Tady, na svém „druhém trůnu“, panovník usedal k přenosnému křeslu s otvorem a mísou vespod, a to za přítomnosti pomocníka zvaného Groom of the stool - sluha stolce.
Zatímco dnes výrazem „umýt někomu zadek“ slangově vyjádříme pomluvy a negativní hodnocení, v tehdejším kontextu se jednalo o symbol úspěšné kariéry se slibnou budoucností.
Toaleta jako symbol moci
V 16. století, v době Tudorovců, nebyla hygiena samozřejmostí, a toalety v dnešním smyslu neexistovaly. Hygiena králů však byla záležitostí luxusu a sdílené intimity. Král měl vlastní přenosný „stolec“, čalouněné křeslo s otvorem, pod nímž se nacházela nádoba. Tento stolec byl součástí jeho osobního pokoje.
Královská toaleta byla považována za prostor, kde vládce odkládá nejen roucho, ale i masku panovníka. A proto mohl být přítomen jen ten nejdůvěryhodnější muž, muž, který znal krále doslova ze všech jeho stránek.
Na první pohled to byla hanebná práce. Ale ve skutečnosti šlo o jednu z nejvlivnějších pozic v celé Anglii. Groom of the Stool byl víc než sluha, byl králův společník, důvěrník, často i rádce. V době, kdy se mnohá rozhodnutí rodila v komnatách a šeptem, měl tento muž přístup tam, kam nikdo jiný nesměl – do prostoru, kde byl král sám sebou.
Jindřich VIII. a jeho muži stolce
Král Jindřich VIII., známý svými šesti manželkami, rozvody, reformací a výbušnou povahou, měl hned několik takových služebníků. A všichni si díky své pozici vysloužili nejen královu přízeň, ale často i rytířský titul.
Mezi nimi vynikali:
- Sir William Compton – králův přítel z mládí, jenž měl přístup do všech komnat i k největším tajemstvím.
- Sir Henry Norris – důvěrník, který doplatil na dvorské intriky a byl popraven po obvinění z nevěry s Annou Boleynovou.
- Sir Anthony Denny – jeden z nejbližších rádců v posledních letech Jindřichova života, ten, který držel krále za ruku v jeho posledních chvílích a měl odvahu mu sdělit, že „čas je na modlitbu“.
Tito muži byli přítomni, když král jedl, spal, vykonával potřebu. Znávali jeho slabosti, nemoci i nálady, a protože král neměl před nimi tajemství, měli často větší moc než mnozí šlechtici.
O několik desetiletí později se podobné postavení podařilo získat i Siru Thomasi Heneagovi – ovšem už na dvoře královny Alžběty I., kde se ze své „toaletní“ kariéry vypracoval mezi její nejbližší důvěrníky a významné politiky.
Od stolce k politice
Zvláštní paradox této funkce spočíval v tom, že čím „nižší“ práce to byla, tím vyšší politický vliv přinášela. Groom of the Stool měl přístup k nejintimnějšímu okamžiku dne svého vládce, a tím i přímý vliv na jeho náladu, zdraví a rozhodnutí.
Když Jindřich VIII. zestárl a jeho zdraví se zhoršovalo (trpěl bolestivými vředy na nohou a značnou obezitou), jeho Groom of the Stool byl jediný, kdo se odvážil mluvit s králem otevřeně a uplatňovali svůj vliv.
Zánik ušlechtilé funkce
S Alžbětou I. a dalšími generacemi Tudorovců tahle zvláštní pozice postupně ztrácela svůj původní význam. Ženské panovnice o podobnou službu nestály, a tak se z Groom of the Stool stal jen Groom of the Bedchamber – sluha ložnice, spíš ceremoniální postava než skutečný důvěrník.
Z dnešního pohledu působí zvláštně, že někdo mohl získat vliv díky tak intimní práci. V tehdejší době to ale bylo logické – král potřeboval lidi, kterým mohl věřit úplně. A právě proto se z funkce, která na první pohled vypadala jako ponižující, stalo jedno z nejlépe střežených míst u dvora.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Groom_of_the_Stool
https://history.howstuffworks.com/european-history/groom-stool.htm
https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofBritain/Groom-of-the-Stool/
https://www.historyextra.com/period/tudor/the-men-who-changed-henry-viiis-underpants/
https://www.mentalfloss.com/article/559758/how-to-poop-king-henry-vii-hampton-court-palace
