Článek
Pavlov v ložnici
Psychologové odhadují, že nějakou formu „sexuální fixace“ má kolem 10 % populace. Většinou nejde o žádný problém, jen o osobní „bonus“ ve světě erotiky. Spíše fakt, že se o fetiších tolik nemluví, vytváří falešný dojem, že jsou vzácné nebo patologické. Přitom internet a sociální sítě dokazují, že na cokoli vás napadne, pro to už dávno někde existuje komunita nadšenců.
Jedno z nejjednodušších a zároveň nejpřesvědčivějších vysvětlení fetišů je takzvané podmiňování. Princip je jednoduchý: když se dva podněty sejdou dostatečně často a intenzivně, mozek si je spojí. Klasický příklad známe ze školy – Pavlovovi psi začali slintat jen při zvuku zvonku, protože věděli, že hned přijde jídlo.
V sexu to funguje podobně. Představte si dospívajícího kluka, který zažije první erekci nebo první intimní zážitek v určité situaci – třeba když partnerka měla na sobě koženou bundu, nebo když se na zemi povalovaly nějaké výrazné boty. Mozek si zapíše: „Aha, tohle patří ke vzrušení.“ A protože mozek má rád zkratky, už to nikdy úplně nevymaže.
Fetiše u zvířat?
Zajímavé je, že to není jen lidská zvláštnost. V laboratorních experimentech se ukázalo, že fetiš lze „vyrobit“ i u zvířat. Například u potkanů: samci, kteří se pářili vždy jen za přítomnosti určitého předmětu (třeba kusu látky), si později bez tohoto předmětu se samičkou vůbec nevěděli rady. Jinými slovy – jejich mozek se natolik zafixoval, že sexuální stimul už nefungoval bez „rekvizity“.
Neurovědci to vysvětlují kombinací hormonálních výlevů a emoční paměti. Během sexu totiž mozek doslova zaplaví chemická bouře – dopamin, oxytocin, endorfiny. Pokud je v tu chvíli přítomen nějaký výrazný podnět (barva, vůně, předmět), stane se součástí celé vzpomínky a zakóduje se jako něco „nezbytného“. Proto si někdo celý život spojí erotiku s určitou látkou, stylem oblečení nebo prostředím.
V hlavní roli chodidla
Kromě podmiňování ale existují i další teorie. Neurověda například předpokládá, že v mozku existuje „mapa“ těla, kde každá oblast odpovídá určité tělesné části. A světe div se, zóna, která zpracovává vjemy z chodidel, leží hned vedle zóny genitálií. Někdy se signály jednoduše „překříží“. Výsledkem může být třeba footfetiš – a najednou se možná vysvětluje, proč je právě tahle záliba tak častá.
Síla tabu
Nejen biologické teorie vysvětlují vznik fetiše. Vliv má i kultura a symbolika. Tradičně, to, co je zakázané, automaticky získává přitažlivost. V některých společnostech jsou například chodidla považována za nečistá nebo podřízená – a právě tahle aura tabu může přispět k jejich erotickému náboji. Někdy je to tedy spíš hlava a společenské kódy než samotné nervy.
Kreativita mozku nemá hranice
Fetiše nakonec ukazují, jak tvůrčí a hravá může být lidská sexualita. To, co na první pohled vypadá bizarně, je většinou jen důsledek toho, že mozek rád spojuje věci, které spolu na první pohled nijak nesouvisejí. A když se spojení osvědčí, stane se z něj zdroj potěšení. Možná to není logické, ale rozhodně je to lidské.
Takže doložené fetišové perličky na závěr:
Mysophilia – erotika špíny: Někteří lidé nacházejí potěšení ve špíně: neumytá těla, znečištěné oblečení, dokonce i tělo pokryté exkrementy nebo zvratky.
Salirophilia – potěšení z nepořádku: Vzrušení vyvolává špinění nebo poničení oblečení partnera – blátem, jídlem, barvou. Někdy jde i o poničení účesu nebo make-upu.
Formicophilia – hmyz na těle: Tady sexuální vzrušení vzniká z toho, že se po těle nebo po genitáliích pohybuje hmyz. Často se uvádějí mravenci nebo slimáci.
Vorarephilia – touha být sněden: Erotické fantazie o tom, že člověk sám někoho sní, nebo že bude sněden. Na internetu existují celé komunity s kresbami a povídkami na tohle téma a jsou dohledatelné konkrétní příběhy lidí, kteří tohoto svého „snu“ skutečně dosáhli.
Paraphilic infantilism – „adult baby“: Vzácný, ale popsaný fetiš, kdy se jedinec eroticky vzrušuje tím, že se chová jako malé dítě – nosí plenky, cucá dudlík, nechává se přebalovat. Klinicky zaznamenán byl dokonce i u osmdesátiletého muže.
Psycholog Mark Griffiths popsal například Eproctophilii – vzrušení z lidských plynů, Dacryphilii – potěšení z pláče, Apotemnophilii – vzrušení z amputací, Agalmatophilii – erotické přitahování k sochám, panenkám či figurínám, Odontophilia – fetiš na zubní protézy nebo třeba také Emetophilii – vzrušení ze zvracení.
Z komunitních fór se objevují i takové „lahůdky“ jako fetiš na vyčnívající pupík, nafukování těla stlačeným vzduchem nebo pin-up pózy se živými pavouky.
Nicméně, na závěr je důležité zdůraznit, že mít fetiš neznamená být „úchylák“. Podle diagnostického manuálu DSM-5 jde o poruchu pouze tehdy, když fixace člověku ničí život – třeba když způsobuje úzkosti, konflikty ve vztazích nebo brání normální sexualitě.
Zdroje:
https://www.psychologytoday.com/us/conditions/fetishistic-disorder
https://en.wikipedia.org/wiki/Sexual_fetishism
https://scholarship.richmond.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1014&context=osmosis
https://www.healthline.com/health-news/what-causes-sexual-fetishes
https://www.adelaidenow.com.au/lifestyle/foot-fetish/news-story/6ded0268a7f707d187f5c45fa22fcb3b
https://www.glamour.com/story/did-you-know-were-all-fetishis
https://www.glamour.com/story/are-kinks-hereditary
https://www.livescience.com/28382-sexual-fetishes-kinks-dsm.html
https://www.treatmyocd.com/what-is-ocd/info/related-symptoms-conditions/im-scared-i-have-an-unwanted-kink-or-fetish-what-can-i-do-heres-what-experts-say
