Článek
Historický paradox?
I v dnešní době je rasismus a nenávist jedním z velkých témat. Nenávist ale ne vždy míří jedním směrem. Zatímco společnost právem odsuzuje projevy nadřazenosti většiny vůči menšinám, stále častěji se objevují i opačné postoje – předsudky vůči „většině“, zakořeněné v historické křivdě a cíleně přenášené z generace na generaci.
Jedním z nejcitlivějších témat v tomto ohledu je pak zejména otroctví – symbol nespravedlnosti, který dodnes formuje vztah mezi lidmi různých ras.
Jenže skutečný příběh otroctví není tak jednoduchý. Jeho prapůvodní kořeny sahají do samotné Afriky, kde dávno před příchodem bílých Evropanů existovaly vlastní formy otroctví. Tento historický paradox – že obchod s lidmi začal mezi Afričany samotnými – je jedním z nejméně známých, ale právě proto i nejdůležitějších faktů dějin.
Otroctví dávno před Evropany
Otroctví je totiž staré jako civilizace sama. V Egyptě, Mezopotámii, Řecku i Římě byli lidé běžně prodáváni jako majetek.
Stejný systém existoval i v Africe, kde místní vládci, kmeny a státy obchodovali s lidmi dlouho předtím, než se objevili evropští obchodníci.
Transsaharský obchod s otroky existoval už od 8. století a trval více než tisíc let – Afričané tehdy prodávali své zajatce arabským obchodníkům.
Když se později na afrických březích objevili Evropané, vstoupili do systému, který už ale dávno fungoval.
Například v království Dahomej (dnešní Benin) nebo Ashanti (Ghana) byla otroctví běžnou součástí státní ekonomiky. Armády pořádaly výpravy, aby zajaly lidi z jiných kmenů a prodaly je Evropanům výměnou za zbraně nebo zboží.
A právě tady vzniká ten paradox:
Mnoho dnešních potomků otroků vnímá Evropany jako historický zdroj utrpení jejich lidu – a oprávněně. Ale kořeny samotného obchodu s lidmi sahají i do Afriky samotné.
Otroctví nebyl „vynález bělochů“, ale globální systém, který spojoval chamtivost a moc napříč kontinenty.
Barva kůže nerozhodovala – rozhodovala touha vlastnit.
Atlantik – cesta bez návratu
Mezi 16. a 19. stoletím bylo z Afriky odvlečeno asi 12,5 milionu lidí, z nichž zhruba deset milionů přežilo plavbu do Ameriky.
Na lodích byli namačkáni v podpalubí, připoutaní řetězy. Mnozí zemřeli ještě před připlutím na nemoci či dehydrataci.
Ti, kdo přežili, skončili na plantážích v Karibiku, Brazílii nebo jižních státech USA.
Otroctví se stalo ekonomickým motorem koloniální éry – cukr, tabák i bavlna byly postaveny na lidském utrpení.
V 19. století začaly velmoci otroctví rušit – Británie v roce 1833, Francie 1848, USA 1865.
Jenže obchod s lidmi nezmizel. Pokračoval dál v arabských zemích, Indickém oceánu i samotné Africe.
Saúdská Arábie zakázala otroctví až v roce 1962 a Mauritánie dokonce až v roce 1981 – a navíc tam podle OSN otroctví v určité formě stále přetrvává.
Moderní otroctví: jiné tváře, stejný princip
Podle Global Slavery Index 2023 dnes žije více než 50 milionů lidí v moderní formě otroctví.
To zahrnuje nucenou práci v továrnách, dolech a na stavbách, dětskou práci v Africe a Asii, nucenou prostituci a obchod se ženami, dluhové otroctví – kdy člověk nikdy nesplatí, co dluží.
V Evropě pak žije asi 1,3 milionu lidí v podmínkách moderního otroctví a dokonce i v Česku se ročně vyšetřují desítky případů, kdy oběti bývají zneužívány pod záminkou legální práce.
Otroctví každopádně není příběh o černých nebo bílých, o vinících a obětech.
Je to příběh o lidech, kteří v jiných v honbě za majetkem přestali vidět člověka. Ať už to byli evropští obchodníci, afričtí náčelníci nebo dnešní majitelé „moderních“ otroků – princip je stejný. Touha ovládat a vydělávat na druhých.
Otroctví mělo a má různé podoby a je třeba mluvit o historii pravdivě, ne ideologicky, protože jen tak se z ní dá skutečně poučit. Otroctví se neztratilo. Jen se skrylo.
A stejně jako je odsouzeníhodná nenávist směřovaná k jakékoliv menšině, měla by být odsuzována i nenávist opačná, zejména je-li postavena na historii, která není vůbec tak jednoduchá, jak se často káže.
Zdroje:
Walk Free Foundation: Global Slavery Index 2023
UNESCO: The Transatlantic Slave Trade Database
BBC History: African Kingdoms and the Slave Trade
Orlando Patterson: Slavery and Social Death (Harvard University Press, 1982)
Anti-Slavery International: Modern Slavery Facts and Figures
Human Rights Watch: World Report 2024 – Human Trafficking and Forced Labor
